Podomní obchodníci

Dneska došlo přesně k tomu, čeho jsem se v souvislosti s prací z domova obávala: kdosi zazvonil u dveří.

Odjakživa mám fóbii z domovního zvonku, pokud se ozve ve chvíli, kdy zrovna nikoho nečekám. Náhle mě zachvátí strach z neznáma. A ještě nesnesitelnější než otevřít dveře neznámému člověku je pro mě pomyšlení, že někdo narušuje můj časový plán, který jsem si stanovila. Všeobecně jsem na tohle velmi citlivá: neustále jsem v časové tísni, a pokud navíc do mého harmonogramu vstoupí nečekané události, mám tendence se hroutit.

Podobné pocity prožívám, když zvoní telefon – mám na mysli pevnou linku, jejíž číslo jsem svěřila jen velmi omezenému počtu lidí, které bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Většina telefonátů je tudíž pro Motýla a většinou se jedná o jeho rodiče nebo dcery.

Telefon už ale zvládám bez jakýchkoli výčitek svědomí nezvedat. Máme přece záznamník. Pokud má někdo na srdci něco opravdu důležitého, nechá vzkaz. A pokud to důležité sdělení bude veledůležité, doběhnu telefon zvednout i v případě, že už se spustil záznamník.

Když ale někdo zvoní u dveří, většinou se neodvážím dělat, že nejsem doma. Pokorně jdu otevřít a čelím nově vzniklé situaci. A doufám, že se mi podaří co nejrychleji vrátit k mé původní činnosti.

Dnes se zvonek ozval v momentě, kdy jsem měla odjet na další pracovní oběd v Lucemburku, a předtím jsem chtěla dokončit rozepsaný článek.

U dveří stála dívka s náručí plnou dotazníků k vyplnění. Doprovázel ji mladý muž, který ji zřejmě zaučoval, jak jsem později pochopila.

Hned jsem je upozornila (s úsměvem!), že nemám čas. Dívka se však nedala odbýt (vždyť to má v popisu práce) a začala mi klást otázky:

Dívám se doma na televizi? 

Poslouchám rádio? 

Používám telefon? 

Čtu časopisy? Knihy? 

Mám ráda historické romány? 

Biografie? 

Detektivky? 

Formulář zabíral celou stranu formátu A4, a to jsem ještě netušila, že další otázky pokračují na další stránce. Abych proces urychlila, odpovídala jsem systematicky na všechny otázky „ne“. Pokud takhle reaguje víc lidí, jejich průzkum nemá žádný smysl.

Byla jsem čím dál víc nervózní a opět jsem dívku upozornila (s úsměvem!), že opravdu nemám čas. Slíbila, že už to nebude dlouho trvat.

Muž se mě otázal, zda pracuji z domova. Váhavě jsem přikývla (ještě jsem si na pojem „práce z domova“ úplně nezvykla).

„Aha, tak proto paní tolik spěchá,“ prohodil směrem ke své kolegyni. Ta přešla do akce: vložila mi do rukou jakousi zákaznickou kartičku a ze svých desek vytáhla formulář, který jsem zřejmě měla vyplnit. V tu chvíli můj pohár trpělivosti přetekl. Kartičku jsem jí vrátila se slovy „Nezlobte se, ale já opravdu nemám čas“ a (s úsměvem!) zabouchla jsem dveře.

Bylo to ode mě neslušné?

Advertisements

7 thoughts on “Podomní obchodníci

  1. zabouchnuti dveri 3.5.2011 / 23:06

    haha spis sis zavarila, tim, zes rekla ze pracujes z domova ted nebudes mit o navstevy podobneho druhu nouze, jestli si to mezi sebou reknou….

  2. Terka L. 4.5.2011 / 00:03

    Vubec ne.. Několikrát jsi je upozornila, že nemáš čas, takže hned na začátku měli třeba navrhnout, že přijdou jindy.. Divím se, že v té časové tísni jsi jim vyplnila všechny ty otázky, já bych asi zavřela dveře hned 🙂

  3. Cerna Moora 4.5.2011 / 13:24

    LOL, s tim zvonkem me to pobavilo – mam to uplne stejne, taky vzdycky skoro nadskocim (coz je ale zpusobeno i tim, ze mame desne urvanej zvonek neprijemneho tonu a clovek se proste lekne, kdyz ho neceka, a zaroven je do neceho zabran, jako treba je ted do uceni), ale co je jeste vtipnejsi, taky se tady dneska stavovala statisticka navsteva 😀 😀 a narovinu vybalila, ze by chtela dovnitr a na chvili, JEN na hodinu a pul si povidat – tak tomu se teprve rika drzost 😀 – a jestli si muze zavolat kvuli druhy navsteve (telefon mela) – drzost na druhou 😀 takze si z toho stemi tvymi otravy vysla imo jeste docela dobre

    • Vanilka 4.5.2011 / 15:40

      No ja myslim, ze mezi nimi muzou byt i pripadni zlodeji. Domu bych si urcite nikoho nepustila. Jedna kamaradka mi pred casem vypravela, ze u ni doma zazvonila taky takova mlada dama, ze pry by potrebovala kapesnik. Nutno rict, ze ta kamaradka bydli v male vesnici, na samem konci ulice, ktera je navic slepa. Jen malokdy tam nekdo jen tak jde kolem. Podle me zkousela, jestli je nekdo doma, a nechci vedet, co by se stalo, kdyby nikdo doma nebyl.

      Le 4 mai 2011 à 13:24,

      • Cerna Moora 6.5.2011 / 09:35

        jj, to urcite, ostrazitost je na miste – a i kdyz u tehle navstevy slo fakt jen o pruzkum (docela znama agentura sc&c), tak dopadnou stejne jako pripadni tipovaci – protoze opravdu netusim, proc bych si mela nekoho uplne ciziho brat domu na skoro dve hodiny, aby si mohl vyplnovat svuj pruzkum – wtf? 😀 – co by me k tomu jako melo presvedcit? – aneb ZADARMO? 😀 ani nahodou

  4. jolana88 4.5.2011 / 21:24

    obdivuji, kolik času jste jim věnovala. Mívám pro ně jedinou otázku:“Kterému slovy z věty Nemám čas“ jste nerozuměli 🙂

  5. jolana88 4.5.2011 / 21:25

    obdivuji, kolik času jste jim věnovala. Mívám pro ně jedinou otázku:“Kterému slovu z věty Nemám čas“ jste nerozuměli?“ 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s