Kde se tráva nejvíc zelená?

Přelouskala jsem další knížku v angličtině a jsem za to na sebe náležitě pyšná.

Jednalo se o Swapping Lives od Jane Green, od které už jsem přečetla knížku Second Chance, která se mi velmi líbila.

A to je můj velmi častý problém. Poté, co si od nějakého autora přečtu první knížku a líbí se mi, jsem přesvědčená, že i jeho další knížky budou báječné. A ony možná jsou, jenže já mám od nich přehnané očekávání. Kladu na ně příliš velké nároky.

Knížky si obvykle v knihkupectví vybírám podle popisku na přebalu, popřípadě se zkusím začíst do prvních pár odstavců, abych se ujistila, že se do příběhu dokážu ponořit.

Námět téhle knížky mě zaujal na první pohled. Dvě ženy žijící v naprosto odlišném prostředí se rozhodnou si na měsíc vyměnit role se vším všudy, protože jsou přesvědčené, že ta druhá žije přesně ten život, po kterém touží. Že je tráva u jiných lidí zelenější než u nich. Zkrátka je to o tom, že člověk chce vždycky to, co nemá. Tedy téma, které je mi velice blízké, protože já neustále chci to, co zrovna nemám.

Pětatřicetiletá Vicky je svobodná, žije v Londýně a je vedoucí rubriky v jednom velmi populárním časopise. Je úspěšná, zajištěná, ke štěstí jí ale pořád chybí manžel, děti a dům na venkově. Jednou se v práci svojí šéfové svěří, že by si někdy ráda vyměnila roli se svou švagrovou, jejíž život přesně odpovídá jejím kritériím rodinného štěstí. Šéfová se toho chytí a rozhodne se v časopisu vyhlásit velkou soutěž, ve které nabízí, aby si některá „zoufalá manželka“ na měsíc vyměnila život s Vicky. To znamená odstěhovat se do jejího bytu, nosit její oblečení, dělat její profesi atd. Do soutěže se přihlásí spousta „zoufalých manželek“. Vicky nakonec vybere Amber, která žije v jakémsi satelitním městečku poblíž New Yorku, v obrovském domě s bazeném, má dvě děti, psa a manžela, který pracuje na Wall Street.

Námět je tedy na první pohled tak jednoduchý a průhledný, že jsem prostě nečekala, že ho autorka nepromění v nic nečekaného a šokujícího. Přijde mi to škoda. Podle mě by se s tím příběhem dalo mnohem víc pracovat. Až do samého konce jsem čekala, že dojde k nějakému závažnému zvratu. Ale ne. Všechno odpovídá klasickým americkým příběhům s happy endem. Každá žena v kranflecích té druhé prožije nejdřív šťastné očarování, potom pár perných chvilek, prozření a nakonec šťastný návrat ke svému původnímu životu.

Nevím, co jsem si myslela. Asi bych v rámci zpestření zkusila ten příběh zamotat nějak víc. Jako že by se například jedné z nich život té druhé zalíbil natolik, že už by z něj nechtěla pryč. Něco o záměnách identity, uloupení identity… Nevím. Ale takhle mi to bohužel přišlo takové mdlé.

Jinak pro ty z vás, kteří snad včerejší příspěvek na Šťastném blogu prošvihli: mých 15 minut slávy dnes pokračuje na elle.cz!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s