V oblacích proti své vůli

Na svou práci velice často nadávám. To, co se mi dříve zdálo jako různorodá a zajímavá činnost, se stalo obyčejnou rutinou. Ale čas od času mě z té šedivé rutiny přece jenom někdo dokáže vytrhnout. A dokonce během pracovní doby!

Už před týdnem jsem se měla sejít s majitelem jedné outdoorové agentury, který se mnou chtěl probrat možnosti spolupráce. Domluvili jsme si schůzku přes e-mail: já byla přesvědčená, že u nás v kanceláři, on byl přesvědčený, že u něj. Ke schůzce nedošlo. Každý jsme čekali na svém konci Lucemburska. Sice si ještě pořád myslím, že měl tehdy přijet on za mnou, přesto jsem mu poté, co jsme si omyl objasnili, nabídla, že tedy v pondělí 21. března přijedu já za ním. Naplánovala jsem si, že se u něj zastavím na konci odpoledne a pak už se nebudu vracet do kanceláře a pojedu rovnou domů.

Carlo – tak se ten pán jmenuje – bydlí a pracuje na opravdu kouzelném místě, kterému říká „Le moulin“ (mlýn) poblíž lázeňského městečka Mondorf-les-Bains. V mlýně pravidelně organizuje svatby a kolem něj si vybudoval rozsáhlé „adventure“ centrum, kde pořádá teambuildingy a víkendové soutěže pro rodiny s dětmi.

Jednou z jeho dalších aktivit je balónové létání. A tak mě asi nemělo překvapit, když na konci našeho jednání prohlásil: „Tak se proletíme?“

Tušila jsem, že tím pádem budou muset jít stranou mé večerní plány (chtěla jsem tvrdě pracovat na rozvoji svého podnikatelského projektu). Ale byl první jarní den, nádherné počasí a s reklamním sloganem „Nevaž se, odvaž se“ v hlavě jsem nabídku přijala.

Byl to můj druhý let balónem, takže už jsem věděla, že ta půlhodinka ve vzduchu je vykoupená tvrdou fyzickou prací. Nakonec jsme letěli ve čtyřech a pátý člen posádky nám pomohl s vybalováním i balením balónu, a taky pro nás po přistání přijel. Ale i v pěti lidech to byla pořádná fuška. Není jednoduché balón nafouknout. Dlouho to trvá a musí se přitom pevně držet, aby neulítnul.

Taky kdybych bývala věděla, že poletím, byla bych si neobula boty na podpatku. Místo přistání se totiž dá vybrat jen přibližně. Carlo se sice snažil přistát na zelené louce, ale nakonec nás vítr zavál kousek vedle – do bahnitého pole.

Ale ten let a adrenalin za to stál. Adrenalin u mě proto, že v posledních letech mívám lehké závratě z výšek. Sice se říká, že v balónu člověk závratě necítí, protože ho nic neváže se zemí (zatímco například na střeše mrakodrapu se závratě projevují, protože člověk stojí na něčem, co stojí přímo na zemi), stejně se mi ale chvílemi trochu točila hlava.

Ačkoli jsme neletěli daleko (autem jsme dojeli do Remichu a odtamtud oklikou doletěli kousek za Mondorf), výhled na jarní krajinu se zapadajícím sluncem byl parádní. A i když jsem pak byla trochu nervní, protože jsem domů přijela o celé dvě hodiny později, než jsem měla původně v plánu, za zážitek jsem vděčná.

Nafukování balónu
Výhled na řeku Moselu

Pohled na mondorfské Casino 2000, kam jsme s Motýlem občas chodívali na takové "retro" koncertové večeře

A málem bych zapomněla uvést, že jsem letěla v balónu české výroby. Brněnská firma Kubíček je totiž výhradním lucemburským dovozcem 🙂

Advertisements

4 thoughts on “V oblacích proti své vůli

  1. Ewík 22.3.2011 / 10:49

    Jeeee! Nádhera!!!

  2. zarox21 22.3.2011 / 11:39

    Mosela je krásná řeka, v oblibě mám hlavně část jejího toku mezi Trevírem a Koblenzem, kde pěstují plodinu, ze které se vyrábí vynikající bílý mok :-). Jinak s tím nafukováním je to opravdu hodně obtížné, kdyby se k nám nepřidalo pár přihlížejících silných mužů, nedovedu si představit, jak bychom balon pouze ve dvou udrželi /balonoví profíci totiž něco kutili na opačném konci a já zbyla u zejícího otvoru sama s manželem./.

    • Vanilka 22.3.2011 / 11:46

      Přesně! Naši balonoví profíci taky něco kutili na opačném konci balonu. Předpokládám, že se tam rovněž věnovali nějaké důležité činnosti. Jeden z nich mě pověřil focením, takže na držení balonu u otvoru zbyly dvě slabé ženy, kterým jsem rychle přispěchala na pomoc, ale moc užitečná jsem si nepřipadala. Vlály jsme tam pak všechny tři.

      Le 22 mars 2011 à 11:39,

  3. bolinka 29.3.2011 / 15:16

    Páni, jen tiše závidím, let balónem je můj sen. Vůbec netuším jestli by se mi to líbilo, ale snít můžu. Jen se bojím, že má práce mi podobnou příležitost nepřinese. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s