Vanilka Awards

Od včerejška přemýšlím nad komentářem k mému včerejšímu článku o filmu King’s Speech, který mi zanechal čtenář Jakub na Facebooku: „Ale jo, když se člověk picne, dá se na to celkem dívat. Ale za dva roky po tom filmu pes neštěkne.“

Když nad tím tak přemýšlím, musím uznat, že má možná Jakub pravdu. Na film jsem šla se smíšenými pocity, protože jsem věděla, že stejně jako Nathalie Portmann dostala Oscara za svou roli v Black Swan, Colin Firth dostal Oscara za svou roli v King’s Speech. Tudíž jsem byla ráda, že i film s celkem jednoduchou výstavbou příběhu a bez všech možných technických vymožeností může získat ocenění. Role krále Jiřího VI. byla opravdu hodně výrazná a podle mého názoru velmi dobře ztvárněná. Ovšem zaryje se tenhle film divákům hluboko pod kůži?

A tak jsem se zamyslela nad tím, které filmy se zaryly pod kůži mně. Filmy, na které jsem se ráda podívala zas a znovu v televizi nebo na videu (protože DVDčka v době, kdy jsem byla nejnadšenějším filmovým divákem ještě neexistovala). Filmy, kterým bych udělila svoji vlastní vanilkovskou cenu.

Musím říct, že jsem v paměti pátrala poměrně dlouho. Jeden film se mi neustále vracel před oči, ale z jakéhosi důvodu se mi ho zpočátku nechtělo označit za nejlepší snímek filmových dějin. A tak jsem ho pokaždé zahnala a lovila v paměti dál.

Zjistila jsem, že můj život nejvíc ovlivnily pohádky Mrazík a Tři oříšky pro Popelku.

Hned po nich následují pohádky pro dospělé: Láska přes internet a Osobní strážce.

Dokonce i Deník Bridget Jonesové jsem shlédla už několikrát, což je vyznání, ke kterému jsem se dlouho odhodlávala (a ještě nevím, jestli ho před publikováním tohohle příspěvku nesmažu 🙂 ).

Zároveň bych ale neřekla, že by si tyhle filmy zasloužily Oscara. Nebo Vanilku Award.

Potom v době, kdy jsem začala být posedlá vším francouzským, jsem na seznam svých kultovních filmů přidala Amélii z Montmartru, Má mě rád, nemá mě rád (oba s Audrey Tautou v hlavní roli) a Magickou hlubinu.

Z novějších snímků mi v hlavě utkvěly Babel a Ztraceno v překladu.

Abych řekla pravdu, můj výběr mě příliš neuspokojil. Názvy filmů jsem si nejřív poznamenala na papírek a pak nad ním zmateně kroutila hlavou. Mám pocit, že jsem shlédla velkou hromadu filmů, které ve mně vzbudily daleko hlubší emoce. Jenom si na ně nemůžu vzpomenout.

A ani na svůj výběr nejsem nijak zvlášť pyšná. Vypovídají filmy, na které se (opakovaně) dívám, o mém charakteru a o úrovni mého intelektu? Na svou obhajobu (a nevím, proč mám potřebu se obhajovat) bych chtěla uvést, že do kina chodím a DVDčka si pouštím ve chvílích, kdy jsem příliš unavená na čtení a chci se uvolnit. Nebo si filmy pouštím jako kulisu k nějaké jiné činnosti. Takže málokdy zvolím něco náročného.

Na závěr vám ale přeci jen prozradím, který film mi při mém přemýšlení neustále vyplýval na mysl: Forest Gump. Zřejmě je to nejlepší film, který jsem kdy viděla. A tímto mu slavnostně uděluji první Vanilku Award v historii.

Které filmy se nejvíc zaryly pod kůži vám?

Advertisements

12 thoughts on “Vanilka Awards

  1. Cerna Moora 18.3.2011 / 00:07

    ja mam bridget taky rada – oba dily dokonce 😀

    a jinak – ja bych to musela rozdelit na „nenarocne filmy“, ktere muzu kdykoli, a zaroven jim nemusim venovat moc pozornosti, coz ale nemeni nic na tom, ze je mam rada (a ze tady by se naslo jeste neco mnohem horsiho nez bridget :D) – hodne casto jsou to i serialy, midsomer murders, miss marple, gilmore girls ..

    no a potom opravdu kvalitni produkci, na kterou se ale musim soustredit, a tak nema vubec smysl si ji poustet, pokud na ni cas neni, ale to ji nedela o nic mene oblibenou

    no a pak produkci, kterou povazuju sice za kvalitni, objektivne ji vysoce ocenuji, ale uz ji treba nikdy videt nechci, protoze jednou proste stacilo, tady by se taky neco naslo

  2. Witch 18.3.2011 / 05:56

    Milá Vanilko, to je jednoduché. Některé scény z filmu, třebas blbého, se můžou napojit na cosi Vám známého nebo touženého a začnou k Vám patřit. Na dalším ději nebo úrovni tak moc nezáleží, prostě jste oslovena. Jiné jsou jako pohodlná bačkora, do které se nazujete a jako když se vrátíte domů. Jsou s Vámi přítomné všechny ty roky, kdy jste (třeba Mrazíka) viděla. Máte opět kolem sebe i ty, s nimiž jste koukala. No a některé jsou prostě tak dobré, že si k nim tenhle vztah právě utváříte 🙂
    Což nevylučuje ani ty se skvělou zábavou, dramatem, hororovitostí nebo potřebným cikrkandlem. Občas 😉

    • Witch 18.3.2011 / 05:57

      Cukrkandlem, sakryš…

      • Vanilka 19.3.2011 / 10:21

        Cukrkandl, to je to správné slovo!

        Le 18 mars 2011 à 05:57,

    • annapos 18.3.2011 / 22:37

      Lépe bych to říci nedovedla, snad jenom dodám, mnoho věcí a tím pádem i filmů si za mlada idealizujeme, po čase na ně získáme jiný pohled, odstup, a říkáme si, jak se nám tohle tenkrát mohlo líbit a přesto to nepřestaneme milovat,protože je to vlastně vzpomínka na to nejšťastnější a nejkrásnější období našeho života, na mládí.

      • Vanilka 19.3.2011 / 10:28

        Ano, a to idealizování platí nejen o filmech. Myslím, že tuhle myšlenku rozvedu v nějakém příštím příspěvku. Děkuju za nápad!

        Le 18 mars 2011 à 22:37,

  3. Lenka 18.3.2011 / 22:28

    Je skoro neuvěřitelné, že má někdo – to jako Ty! 🙂 – za oblíbené tytéž filmy jako já… zvlášť „Má mě rád, nemá mě rád“ mě velmi překvapilo, protože to není zas až tak známý film! Sama jsem ten film objevila asi před rokem, ale viděla jsem ho od té doby třikrát – líbí se mi téma a nadšená jsem tím zpracování (a obsazením mé oblíbené Audrey Tautou)!
    Babel jsem neviděla, ale mám ho na DVD, tak jsem se teď začala těšit mnohem víc, až si ho pustím… asi se mi fakt bude líbit… 😉
    K seznamu bych přidala ještě nějaké ty filmy pro pamětníky: Hotel Modrá hvězda a Eva tropí hlouposti. A z novodobější české kinematografie rozhodně Román pro ženy.
    Nemusíme mít rády jen intelektuální záležitosti! 😀

    • Vanilka 19.3.2011 / 10:26

      Souhlasím, „Má mě rád, nemá mě rád“ je geniální film. Je neuvěřitelné, jak věrohodný se nám ze začátku příběh zdá a jak se potom všechno obrátí, jak do sebe všechno zapadá a divák si řekne „Aha, ono vlastně doopravdy bylo úplně jinak!“

      No a filmy pro pamětníky, ty jsem úplně vypustila. Už dlouho jsem žádný neviděla. Ale taky jsem je vždycky měla ráda, obzvlášť ty s Oldřichem Novým. Čiší z nich taková jiná atmosféra, jako by tehdy všechno bylo krásnější, jako by k sobě lidé byli slušnější a hlavně muži tak galantní a okouzlující!

      Le 18 mars 2011 à 22:28,

  4. jane 19.3.2011 / 09:54

    Tak s Forrest Gumpem se s tebou naprosto ztotoznuju, navic je to film, ktery jsem videla ve ctyrech ruznych jazycich, takze zajimave porovnat i dabing. Poprve jsem ho videla nekdy ve dvanacti, ale az po nejake dobe jsem pochopila genialni narazky, ktere v tom filmu zaznely. Navic mam rada i hudbu v nem pouzitou.

    No a pak mam uchylku na Hrisny tanec 🙂 Bohuzel co se tyka sledovani filmu, mam trochu delsi vedeni, takze pokud tam bezi vice deju najednou ci se to nedejboze neodehrava chronologicky nebo je tam vic postav, tak to vubec nedavam.

    • Vanilka 19.3.2011 / 10:29

      „Hříšný tanec“ už jsem viděla tolikrát, že bych ten závěrečný taneček možná zvládla i zatancovat. Kdybych na to ovšem měla vhodného partnera 🙂

      Le 19 mars 2011 à 09:54,

  5. veve 20.3.2011 / 11:02

    Tolik filmů se mi poslední dobou líbilo…a teď si skoro žádný fakt oblíbený nemohu vybavit… v paměti mi nejvíce uvízly filmy z dětství…Samozřejmě pohádky (např.Tři oříšky pro popelku atd.) Bohové musejí být šílení I., II, na to mohu koukat dokola pořád. Někdo to rád horké, ten je prostě úžasný… „a vemte s sebou jachtu!“ .
    A potom jedna pecka, kterou asi nikdo z vás moc znát nebude… Oheň, led a dynamit… S bráškou jsme se u toho od malička mlátili smíchy… asi před rokem jsem si na něj vzpomněla a podařilo se mi ho i najít a stáhnout! Musím upozornit ty, které by to snad inspirovalo ke zkouknutí… je to strašná, ale strašná kravina :-)o naaranžované smrti boháče a závodu „Megathon“, jehož vítěz získá ohromné dědictví. Film je sponzuje Bogner, VW, Mistral, Grundig, Chiquita, AEG… jež také nasazují své týmy do boje o peníze.V týmu je vždy někdo slavný… No a závod… neskutečná jízda na lyžích po suťovišti v Andoře, na bruslích ledovým korytem, auta, kolo po slále, divoká voda v čemkoli a na čemkoli, sjezd na lyžích a snb a mnoho dalšího. Neskutečné sportovní výkony (+parádní technické vychytávky) a ohromná hlína :-), všichni si samozřejmě náležitě škodí… Jako odpočinkový film doporučuji těm, kteří se dokáží odprostit od poněkud slabšího děje 🙂

    • veve 20.3.2011 / 11:03

      kolo po skále… tam mělo být 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s