Slunce a červené korále

Už to trvá tři dny: cítím euforii záhadného původu. Usmívám se, všechno mě těší a nenechávám se (skoro) ničím rozhodit. Jenom Motýl mě včera večer rozzlobil tím, jak je nepořádný. Ztratili jsme 45 minut hledáním jeho nově zakoupené lyžařské helmy. Já jsem pak hledání vzdala se slovy, že je to bordelář. A on za mnou potom přišel s tím, že se mu mám omluvit, protože helma nakonec byla přesně tam, kam ji dal. To mi připadá normální, že byla tam, kam ji dal. Sama nikam odkráčet nemohla. Problém vidím v tom, že Motýl nikdy neví, kam své věci dává. Jeho věci, narozdíl od mých, zkrátka nemají „své“ místo. A to já nazývám bordelářstvím. Ale co, nikdo nejsme dokonalý, že?

Moje dobrá nálada pravděpodobně pramení z příchodu jara. Vzduch je sice ještě studený až mrazivý, ale jaro je ve vzduchu. A hlavně sluníčko na obloze. Už tři dny po sobě!

V mých lucemburských začátcích jsem si byla velmi blízká s mou tehdejší polskou kolegyní. A jeden náš spolupracovník, Ital narozený v Lucembursku, se podivil, proč tak často mluvíme o počasí. Dokud nás na to neupozornil, vůbec jsem si neuvědomovala, že pravidelně konverzujeme právě o počasí. Ale měl pravdu. Po chvilce přemýšlení jsme musely uznat, že sluníčko je pro nás obě velmi důležité. Zřejmě jsme si to ale obě uvědomily až v době, kdy jsme měly slunečních paprsků nedostatek.

Lucemburské podnebí by se totiž mohlo zdát na první pohled podobné jako v Čechách, není to však pravda. Deštivých a šedivých dnů je tu ročně určitě daleko víc. Zima není příjemná nikde – možná akorát na horách, a to jenom když má člověk zrovna prázdniny. Ale lucemburská zima je opravdu daleko šedivější než zima česká. Když po dlouhé době poprvé vykoukne sluníčko, je to takový malý oslnivý zázrak.

A tak se z těch tří prosluněných dní upřímně raduju. A těší mě díky tomu úplné maličkosti.

Třeba včera jsem měla celý den radost z červených korálů, které mi před dvěma lety přivezla moje sestra z Gibraltaru. Měla jsem schůzku s Motýlovou šéfovou, což znamenalo, že jsem se na to musela vhodně obléci. Motýl mi kladl na srdce, abych byla „chic“, ale ne moc. Jeho šéfová je totiž velice elegantní a vážená dáma, která je zvyklá být středem pozornosti.

Zvolila jsem nakonec poměrně nudný černý kalhotový kostým a do něj ostře červené triko, které jsem objevila hluboku ve skříni při mém víkendovém třídění. A pak mi blesklo hlavou, že bych to celé mohla spestřit těmi červenými korálky.

Měla bych vysvětlit, že různých korálků, náhrdelníků, náušnic a jiných doplňků mám spoustu, ale v poslední době je nosím jen málokdy. Většinu času nosím řetízek, který mi daroval Motýl – prostě proto, že mi ho připomíná a že mám na sobě ráda něco od něj.

Včera jsem ale udělala výjimku, řetízek sundala a na krk si pověsila korále, které naprosto dokonale ladily s trikem, a já si celý den připadala neuvěřitelně „chic“!

Reklamy

2 thoughts on “Slunce a červené korále

  1. Mirek Toms 3.3.2011 / 12:49

    Tak tohle je krystalicky čistá ženská problematika, asi tak jako když obráceně chlap medituje nad tím, je-li na holení vousů lepší strojek s frézičkou, nebo s vibračními noži.
    Dovedu si sice představit, milá Vanilko, jak Vám ty korále slušely a slyším Oldřicha Nového, jak říká: „Znáte ty pohádkové noci v Egyptě? Ve vzduchu je vůně vanilky a kávy, cikády pějí svoji ukolébávající melodii a z nedalekého minaretu zaznívá monotonní píseň muezzinova…“

  2. ladyesik 5.7.2012 / 10:01

    Jé, tak to já nosím taky jen řetízek, ale od bývalého přítele. A ne, že bych na něj myslela, ale že jiný nemám.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s