Veverky v Central Parku bývají v pondělí smutné

Pokud tahle knížka někdy vyjde v češtině, doufám, že její titul nějaký profesionální překladatel vystihne lépe.

Proč jsou veverky v Central Parku v pondělí smutné, se v knize o 850 stranách dozvídáme poměrně brzy. Prostě o víkendu je v Central Parku živo, lidé běhají, piknikují, děti hrají baseball, a hlavně spousta lidí chodí pozorovat a krmit veverky. Zatímco v pondělí je park liduprázdný, všichni jsou ve škole nebo v práci, a o veverky se nikdo nezajímá.

V pořadí třetí knížka od Katherine Pancol, kterou jsem přečetla, mě trošku zklamala. Z těch prvních dvou – Žluté krokodýlí oči a Pomalý želví valčík (v obu případech se jedná o doslovný, a tudíž trochu krkolomný překlad z francouzštiny) – jsem byla nadšená; v obou případech jsem litovala, že je dočítám, a těšila jsem se, až se pustím do pokračování. Jenže se něco stalo a tahle třetí knížka mě už tolik nebavila. Naopak jsem se chvílemi nudila do té míry, že jsem přeskakovala řádky, odstavce, ba celé stránky, abych se rychleji dostala k hrdinům, jejichž osudy se mi zdály zajímavější než osudy těch, o kterých jsem v tu chvíli právě četla. Hlavní hrdinka Joséphine mi začala být protivná svým přehnaným dobráctvím a naivitou. Pasáže o ní mi připadaly jako jedny z nejzdlouhavějších. A taky mi vadila postava tříletého, nadpřirozeně inteligentního dítěte, které na závěr dokázalo číst jiným lidem myšlenky (= přitažené za vlasy).

Nevím, možná se mé čtenářské choutky změnily Miléniem, jehož všechny tři díly měly spád, a především i přes jejich značnou zamotanost jsem měla pocit, že tomu příběhu můžu věřit, že autor nezašel za hranice věrohodnosti. Anebo prostě Katherine Pancol trošku přecenila sama sebe a rozhodla se napsat pokračování příběhu, který měl už dávno skončit. (To říkám se vší úctou, která patří komukoli, kdo nějakou knihu dokázal napsat – narozdíl ode mě.)

Jediná postava, po které se mi bude stýskat, je Joséphinina dcera Hortense. Je to sice trochu potvora a většinu času je na ostatní pěkně protivná, ale má dobré srdce a tvrdá je jenom proto, že chce něco dokázat, má přesný cíl a jde za ním, ať to stojí, co to stojí. Je sobecká a naprosto nesentimentální a nestydí se za to. A tak pevně přesvědčená o svých schopnostech a svém úspěchu, že se jí všechno perfektně daří.

A to mi připomnělo jinu knížku: Úspěšná sebemanipulace, ve které její autor Ivo Toman také tvrdí, že náš úspěch je jenom otázkou našeho osobního přístupu. Měla bych si tuhle myšlenku napsat, vystavit na noční stolek a každé ráno si ji při probuzení opakovat.

Reklamy

2 thoughts on “Veverky v Central Parku bývají v pondělí smutné

  1. Mathias 24.3.2014 / 11:49

    Mila Vanilko, uplne nahodne jsem se podival jestli je tato knizka uz prelozena do cestiny a nahodou jsem natrefil na Tvuj blog…. jsem zklamany, ze se ti posledni dil trilogie moc nelibil. Jestli ale mas rada Katherine, tak vrele doporucuji Embrassez-moi…. c’est mon histoire personnelle avec elle et je promets que tu vas l’adorer…

    • Vanilka 28.3.2014 / 13:49

      Milý Mathiasi, moc ráda si novou knížku přečtu. Už před Tvým komentářem jsem se na ni chystala a teď jsem ještě víc zvědavá…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s