Hned teď a všechno najednou

Poslední dobou se ve mně zmítají 4 životně důležité projekty:

  1. přestěhovat se,
  2. začít podnikat,
  3. jet do Tanzánie,
  4. založit rodinu.

Jenže nevím, jakou prioritu bych jim měla dát, ani v jakém pořadí bych je měla začít uskutečňovat.

Přestěhování je podle mě nutné především k realizaci bodu 4 a částečně taky bodu 2. A především k zachování mého duševního zdraví. Jít dobrovolně bydlet na venkov byl hodně velký přešlap. Někomu to možná vyhovuje, ale mně ne. Aspoň v tom mám jasno: chci zpátky do města. Aspoň do malého města – s tím se nedá nic dělat, když hlavní město Lucemburska má 70 000 obyvatel.

Na spuštění mého vlastního podnikání už se ohromně těším. V podstatě ničím jiným od začátku ledna nežiju. Naprosto jsem se pro svůj projekt nadchla a nedokážu si představit, že bych ve svojí současné práci měla zůstat déle, než bude nezbytně nutné. V našich novinách jsem získala zkušenosti k nezaplacení – to uznávám. Ale stejně jako bydlení na venkově, i tahle zkušenost mě především nasměrovala na správnou cestu. A čím víc se blíží chvíle, kdy se můj projekt jednou provždy spustí, tím víc mě v mé současné práci některé věci (někteří lidé) drtí. Jsem nedočkavá – to byla vždycky jedna z mých špatných vlastností.

Do Tanzánie jsem chtěla jet v každém případě letos. Mám pocit, že pokud tu cestu odložím byť jen o jediný rok, už na ni pak nikdy nedojde.

O tom, že jsem těhotná, se mi zdá už pomalu obden a začíná mi to lézt na nervy. Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ty mateřské pudy jednou budou takhle cloumat. Vždyť jsem ještě před pár lety byla přesvědčená, že k tomu, abych dobrovolně na svět přivedla své potomky, mě nikdo nedonutí! Jojo, časy se mění a lidi asi taky. Teď mám dojem, že příští rok bude nejvyšší čas, abychom s Motýlem začali pracovat na miminku. O můj věk tak úplně nejde – jsem toho názoru, že v dnešní době jen málokterá žena může stihnout mít děti do třiceti – ale vždyť Motýl je o celých 15 let starší! A co když se mi to zalíbí a budu chtít mít těch dětí víc? Přece je pak do školky nemůže vodit někdo, kdo bude vypadat jako jejich děda!

Takže pokud na bod 4 dojde příští rok, bod číslo 3 se musí uskutečnit ještě letos. Jenže letos chci taky spustit bod číslo 2, a kdo to kdy viděl, aby mladý podnikatel v prvním roce své podnikatelské činnosti odjel na 3 týdny na dovolenou? Ať počítám, jak chci (čas a finance), prostě mi to nevychází! A to jsem do toho nezapočítala to stěhování. Srovnání priorit je tedy nevyhnutelné.

A ačkoli to může znít velice sobecky, podnikání z mého vnitřního souboje vychází jako vítěz. „Vydržet“ v našich novinách o rok déle a kompenzovat tuhle „oběť“ třemi týdny prázdnin, to prostě nedokážu. Kromě toho doufám, že na vlastní noze zvládnu mít vyšší příjmy než jako pouhý zaměstnanec. I když si nedělám iluze o tom, že začátky budou těžké, doufám, že časem se mi mé investice vrátí a naopak mi pomůžou splácet dům (pokud někdy nějaký najdeme) a živit děti, až na ně dojde.

Třeba některé sny mají zůstat nesplněné… třeba ten o Tanzánii.

Reklamy

One thought on “Hned teď a všechno najednou

  1. ladyesik 25.6.2012 / 17:58

    Jéda, taky rozhodně nechci děti… Ty hormony, určitě to na mě taky časem přijde.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s