Hledání pokračuje

V rámci hledání našeho budoucího domova jsme získali nový vtipný zážitek. Šli jsme se podívat na duplex (tedy dvoupatrový byt) v jedné z mých nejoblíbenějších čtvrtí v Lucemburku. Mám ji ráda proto, že není v ďolíku, což je případ mnoha lucemburských míst, ale naopak na kopečku, odkud je vidět do dálky. Cena: ještě vyšší než většina rodinných domků, které jsme v poslední době obešli (rozuměj: jakékoli kompromisy předem zamítnuty). Ale líbilo se nám umístění, počet pokojů, počet metrů čtverečních, soukromá zahrádka v přízemí, velká teresa téměř kolem dokola celého bytu. Bohžel, jak už to tak bývá, popisek na internetu byl trochu zidealizovaný.

Tak zaprvé: rezidence se nachází hned na začátku téhle mé oblíbené čtvrti, což ale znamená v blízkosti dálnice. V bytě svištící auta slyšet nejsou díky trojité izolaci oken. Avšak jakmile se okno jen malinko pootevře, to je panečku hukot. A co teprve na terase! Tím se bohužel jedna z výhod rychle proměnila v cosi naprosto neužitečného.

V přízemí rezidence je jeden menší byt, zatímco tenhle duplex zabírá druhé a třetí patro. To znamená pouze jeden soused – prima. Ve spodním patře bytu jsou 4 prostorné ložnice a 2 téměř nepoužité koupelny. Realitní agentka nám vysvětlila, že rodina, která byt vlastní, tráví většinu času na Azurovém pobřeží. Ve dvou pokojích tvoří okna takový prosklený roh – velice zajímavý prvek, který způsobuje úžasný příliv světla. Značně by to ale komplikovalo rozmísťování nábytku. Horní patro tvoří velký otevřený prostor, který z velké části zabírá dlouhá kuchyňská linka umístěná uprostřed, která zvolna přechází do jídelního stolu s barovými židličkami. Velice moderní a krásné, jenom nevím, jestli by někdo u takového stolu vydržel delší dobu sedět. Teda mně by to nevadilo, protože nerada trávím u stolu dlouhé hodiny, ale v rámci francouzské kultury si občas domů pozveme hosty a těm pak musíme naservírovat minimálně „apéro“, předkrm, hlavní chod a dezert. Těžko je po celou dobu necháme kroutit se na barových židličkách. Vedle mohutné kuchyňské linky se tak akorát vejde takový obývákový koutek. Velká okna jsou po obou stranách místnosti a dá se jimi vyjít na terasu.

Realitní agentka odpovídala všem lucemburským kritériím, rozhodně co se arogance týče. Jenže téhle se to vymstilo. Když nám v suterénu ukazovala garáž, prádelnu a sklep, podivil se Motýl, že se ve společných prostorách nachází jen jeden bojiler na teplou vodu, ačkoli byty jsou v budově dva. Jedná se o bojiler společný? zněla naše otázka. Ani nám, ani realitní agentce se tomu nechtělo věřit, protože bojiler byl navíc poměrně malý. Agentka tedy navrhla, že zkusíme zazvonit na sousedku v přízemí, která nám jistě potvrdí její teorii, že sousedka má kdesi zabudovaný bojiler vlastní. Jenže sousedka neměla tušení o žádném bojileru. Řekla nám, že má byt pronajatý a že tohle je starost majitele. Nicméně pak ještě s trochou zadostiučinění dodala, že teplé vody má opravdu nedostatek, obzvláště večer. Tady bych ráda připomněla, že dle slov agentky tu majitelé toho „našeho“ bytu v podstatě nebydlí, a tudíž teplou vodou neplýtvají. Okamžitě mi došlo, proč se mi koupelny zdály téměř nepoužité, ačkoli byt byl dokončen před 2 lety. Oni se mýt nemohli, protože se na ně nedostávalo teplé vody.

Takže zase nic.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s