Cleaning lady

Zkusím volně navázat na svůj předchozí příspěvek.

S paní na úklid jsem měla ze začátku problém. Tak například pořád nevím, jak ji v češtině nazývat. „Uklízečka“ mi připadá ošklivé a „hospodyně“ přesně nevystihuje její roli. Ve francouzštině se jí říká „femme de ménage“, tedy „žena domácnosti“ (neplést se ženou v domácnosti: „femme au foyer“), a ještě raději mám anglický výraz „cleaning lady“.

Já jsem žádnou cleaning lady nechtěla. Když jsme se nastěhovali do našeho pronajatého domu (4 pokoje, obývák, kuchyň, 2 koupelny), byla jsem připravená se o domácnost starat sama. Pravda, většinou se mi to trochu vymykalo z rukou. Uklízením jsem občas strávila celý den a večer byla totálně rozlámaná. A s výsledkem nespokojená.

Motýl nade mnou kroutil hlavou a domlouval mi. Že prý jsem pracující žena a je přeci normální, že mi někdo s domácností bude pomáhat. A je pravda, že většina našich francouzských známých výpomoc v domácnosti má. Ale taky se většinou jedná o vdané ženy, ženy s dětmi, a do téhle kategorie já nepatřím.

Taky se mi příčilo, že mi domů bude chodit někdo cizí, že uvidí moje osobní věci, že bude mít na dosah celé moje soukromí.

No a především ve mně křičelo moje české já, přesvědčené, že uklízení patří k mým ženským povinnostem, že to přece zvládnu sama a že mi nikdo pomáhat nemusí.

Motýl mi hned na začátku řekl, že ho uklízení nebaví a že mi s ním nehodlá pomáhat. Je pravda, že po pár hodinách pucování jsem na něj za jeho přístup bývala lehce nepříjemná. Takže nakonec zvítězil Motýlův názor, že radši bude čas se mnou trávit jinak, než vytíráním koupelny. Že se mnou radši vyrazí na výlet na kolo (ve finále nevím, co je lepší) a úklid nechá na cleaning lady.

Tu „naši“ nám doporučil majitel našeho dojmu. Toho času docházela uklízet i do jeho domu, což v nás vzbudilo důvěru.

Je ohromně pečlivá. Ze začátku trávila úklidem našeho domu 8 hodin. To nás ale přišlo poměrně draho a já odmítla utrácet tolik peněz za činnost, kterou přece můžu v pohodě zvládnout sama (a zadarmo). Nakonec jsme se dohodli, že u nás bude jednou týdně trávit 5 hodin, a pak prostě upustí koště a odejde.

Nevím, jak to dělá, ale i po těch 5 hodinách se celý dům blyští. Osobně se mi nikdy nepodařilo neleštit například sprchový kout tak, jak to umí ona. Nebo náš skleněný jídelní stůl. Opravdu ji za to obdivuju. A jsem celá nesvá, když třeba onemocní a pošle SMSku, že nemůže přijít. Práce se nebojím, ale najednou nevím, kde vzít těch pár hodin, které úklidu budu muset zasvětit.

Jako drobné nevýhody bych citovala jen to, že nám občas schovává věci: solničku, kterou nechávám na lince, nám pokaždé někam uklidí, a taky mi pokaždé otočí jednu fotku, kterou mám ve stojánku na šířku a ona ji dává na výšku. Ale to jsou drobnosti, které u mě spíš vyvolávají úsměv na rtech.

Sečteno a podtrženo: těm, kdo nemají uklízení jako zálibu, cleaning lady vřele doporučuju. Pokud jste podobné šmudly jako já, uklidí vám lépe než vy samy, a vy zatím můžete dělat spoustu jiných věcí.

A jako bonus na závěr přikládám fotky naší bílé pokaňkané pohovky v práci, o které  jsem psala posledně.

Reklamy

4 thoughts on “Cleaning lady

  1. Ewík 28.1.2011 / 10:21

    Jupí :-)) To se mi líbí takový přístup! Správně děláš! Kdysi jsem dělala cleaning girl v různých anglických domácnostech. Celkem jsem měla za svoje au-pair roky asi 8 rodin, u kterých jsem za 5 nebo 6 liber za hodinu (tehdy hafo peněz – přes 300 za hodinu) uklízela a žehlila.

    Mám k tomu jeden postřeh – až teprve tohle mě naučilo nepořádek vidět. Odjížděla jsem jako 17letá holka, kterou prudilo, když jí mamka doma vyčítala, že nemůže otřít tohle, uklidit a vyčistit tohle. Jenže já to doma prostě neviděla. Najednou jsem vstoupila do ohromného cizího domu (více či méně zaneřáděného) a věděla, že přede mnou je 5 hodin uklízení. Bylo mi jasné, že jsem byla doporučena a nesmím je zklamat, tak jsem makala jako šroub. Hlavně zrcadla jsem proklínala, protože když nebyl po ruce správný hadřík nepouštějící chlupy, tak jsem byla ochotná to drhnout vlastním oblečením, jen aby to bylo vypucováno, jak má :-))
    A navíc – za 300 stovky za hodinu se uklízí fakt jinak, než doma zadáčo, že :-))

    Je to úsměvné, vlastně jsem tyhle vzpomínky trochu vytěsnila. Jen to čas od času zmíním, když má někdo pocit, že jsem nějaká fajnovka, které se do některých věcí nechce. Pak řeknu – nevím, jak vy, ale já jsem začínala v Anglii mytím záchodů a koupelen, takže opravdu od píky 🙂

    A ještě jeden postřeh. Už vím, co znamená „navrch huj, uvnitř fuj“. Některé napěstěné English ladies měly doma takový svinčík, že se mi z toho protáčely panenky. Nechápu, jak v tom mohly žít.
    Právě proto bych asi trochu „poklidila“, než by moje potenciální cleaning lady přišla.
    Snad taky jednou budu nějakou mít 😀

    Jinak ten váš bílý ikeácký gaučík je fakt hegeš, sorry, ale horší vizitku si nemumím představit :-)) Teď mají v české Ikee ten skoro samý, ale je tmavě modrý, stál 1500,- Ještěže jsem se rozhodla pro něj a ne pro bílou variantu :-))))

    Každopádně ve tvém boji s větrnými mlýny držím palce.
    Těším se na další čtení!! papa E.

    • Vanilka 28.1.2011 / 11:09

      Díky, že sdílíš vlastní zajímavé zkušenosti. Ono se to nezdá, ale uklízení je věda sama o sobě. Správný hadřík, správná houbička a i v těch saponátech je rozdíl. Jinak jak říkám, před příchodem cleaning lady doma neuklízím, naopak jsem si zvykla, že večer před jejím příchodem můžu nad některými věcmi mávnout rukou – například neleštit kouhoutek u dřezu a podobně 🙂 Zároveň na tom nejsem tak, že bych se spoléhala vysloveně jenom na ni a přes týden neutřela omáčku, co mi ukápne u sporáku, nebo nevyluxovala drobky pod stolem. Takže pevně věřím, že nás naše cleaning lady neproklíná.

  2. lenka 28.1.2011 / 20:24

    Dobré postřehy!
    a co hodit přes gaučík přehoz? Rychlé a levné řešení, navíc snadno pratelné 😉

    Ještě se vrátím k těm pracovním kuchyňkám, moji kolegové také nechávají talíře odjídla odložené na myčce, pak vždy přijde paní uklízečka a naskládá je tam, kam patří… Lidé jsou pohodlní.
    Další, za to horší věc, která se děje v naší mezinárodní kuchyňce, je mizení jídla z lednice a přidělených poliček. Vůbec to nechápu, jak někdo může přijít a bez dovolení si něco vzít. Moji čeští kolegové se nad tím pozastavovali také, dost často se jim něco ztratilo, cizinců jsem se neptala, tak z „vypůjčování“ podezřívám je, ale nechci zobecňovat 😀

    • Vanilka 1.2.2011 / 16:35

      Teda ty jsi ale hlavinka! Proč mě nenapadlo pořídit přehoz? To bude rozhodně to nejjednodušší řešení. Díky!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s