Vídeň

A je tu první letošní příspěvek na můj blog. Vítejte!

Jak už jsem psala, letos jsme se s Motýlem vydali oslavit Silvestra do Vídně.

Ráda objevuju nová města. Každé město má svou atmosféru, svůj rytmus, svou vůni. Prohlížení památek je samozřejmě obohacující a tak trochu povinné. Když mám ale aspoň část ze seznamu památek odškrtnutých, ze všeho nejradši se prostě toulám, pozoruju lidi kolem sebe a představuju si, jaký život ve svém městě asi vedou.

Jsou města, ve kterých jsem se okamžitě cítila jako ryba ve vodě a kde bych jistojistě dokázala žít: Praha, Paříž, New York či Amsterdam.

K jiným jsem si chvíli musela hledat cestu: například Řím, Londýn nebo Lucemburk.

Jsou také města, o kterých tvrdím, že mě nikdy nepřijala. Cítím se v nich ztracená a dezorientovaná. Patří k nim Brusel a taky Curych.

Kam mám zařadit Vídeň?

Na vídeňském letišti jsme přistáli v pátek kolem poledne. Vlakem jsme se dopravili do centra, a když jsme cupitali k hotelu, připadala jsem si jako v Praze. Mám na mysli takovou tu „obyčejnou“ Prahu, ne tu turistickou. Podobné chodníky, nápisy nad obchody, podobně oblečení lidé, stejný styl restaurací a barů.

O něco později jsme se vydali na první prohlídku historického centra. Závěr je jednoznačný: Vídeň je krásné město. Přesto nemám chuť se rozplývat nad jeho krásami příliš dlouho. Nevím, jestli všechno to krásné není jenom takové pozlátko. Když člověk opomene bohatě zdobené historické budovy, jako by město najednou ztratilo svůj šarm i duši. Na druhou stranu těch krásných budov je tam mnoho, neustále je co obdivovat. V muzeu císařovny Sisi jsem se přenesla o dvě stě let zpátky a všechno se mi zdálo pompézní a nablýskané. A možná ze mě to očarování potom vyprchalo jednoduše proto, že jsme Vídeň navštívili v zimě. Na jaře a v létě, když rozkvetou všechny ty zahrady kolem zámků a belvedérů, se určitě Vídeň zdá pestřejší.

Co mě doopravdy uchvátilo, byla atmosféra na Silvestra. Už odpoledne se v centru na pěších zónách slavilo, tančilo, lidé se družili a smáli, připíjeli si svařeným vínem a punčem, a tahle nálada vydržela až do půlnočního ohňostroje. Něco takového jsem očekávala spíš loni v Římě. Že by v sobě Rakušané měli víc temperamentu než Italové?

 

Prater
Prater
trabant
Trabant?
belvedere
Belvedér
divadlo
Divadlo
parlament
Parlament (pokus o umělecké foto)
Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s