Posílání vánočních přání

Po celé svoje dětství, dospívání a nakonec i v dospělém věku jsem svým přátelům posílala opravdová vánoční přání. Tím „opravdová“ mám na mysli, že jsem se někdy začátkem prosince (přičemž jsem se každým rokem nebezpečně přibližovala ke Štědrému dni) odebrala do papírnictví, vybrala několik vánočních přáníček odpovídajících mému vkusu, a poté na poštu, kde jsem zkoupila odpovídající počet známek. Do každého přáníčka jsem vymyslela osobní vzkaz, na obálku napsala adresu a přání pak vhodila do schránky.

Letos poprvé jsem se tohoto zvyku nadobro zřekla. Důvodů je několik.

1. Nedostatek času

Ano, každý rok jsem vánoční přání posílala později až později. Loni jsem byla na hranici smysluplnosti, když jsem většinu vánočních přání rozeslala až po Vánocích.

2. Poztrácené adresy

Díky Facebooku, Skypu, e-mailům a dalším vymoženostem moderní doby víceméně tuším, kde se moji přátelé nachází, co v životě dělají a jak se jim daří. Znám jejich pseudonymy, přezdívky, e-mailové adresy a čísla na mobil. Jen u hrstky bych ale dokázala dát dohromady jejich poštovní adresu! Většina mých přátel se už několikrát přestěhovala, některé kamarádky se provdaly a změnily nejen adresu, ale taky jméno. Adresy jsem si ještě jakž takž zvládala aktualizovat, dokud jsem v kabelce nosila opravdový, tedy papírový diář. Ten jsem ale v létě zašatrončila do svého pracovního stolu a přestala ho používat. Místo něj mám teď v kabelce mnohem tenčí iPhone, jehož kalendář si pravidelně synchronizuju s Outlookem, dále v něm mám všechna telefonní čísla, Facebook, Skype, zkrátka všechno. Až na ty klasické, „normální“ adresy.

3. Jak se do lesa volá…

Za to, že jsem přestala posílat vánoční přání, může také fakt, že jsem si už po několik Vánoc připadala jako poslední lidská bytost pod 65 let, která přáníčka posílá. Chci říct, že sama už skoro žádná nedostávám. Možná je to tím, že lidé odhalili můj složitý charakter a prostě už nejsem tak oblíbená, jako jsem bývala v dětství. Nebo už prostě nemají tolik času, stejně jako já. Na Štědrý den mi mobil zuřivě pípá, stejně tak i na Sylvestra, ale skutečná vánoční přání jsem loni dostala všehovšudy dvě. Letos zatím jedno (zato krásné!), když nepočítám ta pracovní.

Ano, paradoxem je, že v práci dostávám klasických papírových přání spousty. Jsou předtištěná a někdy mám pocit, že je předtištěný snad i podpis. I já jsem byla nucená rozeslat novoročenky svým pracovním kontaktům. Poslala jsem jich 113. Většinu z nich jsem taky jenom podepsala, jen u některých jsem se zmohla na osobní vzkaz. A nadávala jsem u toho. U takového počtu se totiž vánoční atmosféra vytratí raz dva.

Svým přátelům jsem dnes poslala vánoční pozdrav e-mailem. Aspoň si můžu být jistá, že jim skutečně dojde. Už mi přišly tři odpovědi, které mě zahřály u srdce. Snad měl můj vánoční e-mail stejný efekt.

Přeji vám veselé elektronické Vánoce!

 

PS: Těsně po publikování tohohle příspěvku mi sestra poslala krásné vánoční video, které se sem báječně hodí:

Advertisements

2 thoughts on “Posílání vánočních přání

  1. Barbora 21.12.2010 / 22:23

    Sestřenice mého manžela žije v Americe a pravidelně nám posílá přání ke každé příležitosti – tedy nejen k Vánocům, ale i k Velikonocům, ke všem narozeninám našim i našich dětí, k výročí svatby… Jeden rok jsme dokonce na výročí naší svatby zapomněli a vzpomněli se teprve díky jejímu přáníčku!
    Myslím, že „opravdová“ papírová přání jsou sice asi už velká kuriozita, ale vždycky mě potěší. A když jsem dnes našla ve schránce hned dvě obálky od sestřenky naráz (k manželovým narozeninám a k Vánocům), usmívala jsem se od ucha k uchu.

  2. Naďa 22.12.2010 / 16:37

    My jsme měli léta zvyk posílat svým známým a rodině péefka, která jsme zařizovali dlouho před Vánoci. Naše péefka nám vytvářeli grafici, např. paní Michaela Lesařová-Roubíčková, Jiří Bouda atd. Byly to krásné grafické práce a radost jsme měli všichni, jak ti podarovaní, tak my-dárci. Samozřejmě jsme měli radost i z pohlednic. Také elektronické vytváření přání a pééfek je milé, však se dají i vytisknout. Myslím si, že je jedno jakou formou si na naše známé vzpomeneme, jen když na ně nezapomeneme.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s