Kapesníčky

Po nekonečně dlouhé době jsem se dostala do kina. Film se jmenoval „Les petits mouchoirs“, v překladu Kapesníčky.

Až se tenhle film dostane do Čech, vřele doporučuju těm, kteří mají rádi ten pocit, že v nich film i po skončení ještě pár hodin (popřípadě dnů) doznívá. U Kapesníčků se nebudete celých 145 minut válet smíchy. Vtipné scény tam jsou, to ano, ale hlavní téma moc veselé není. Ale je to jeden z těch filmů, na které pak ještě nějakou dobu často myslíte.

Mladý muž se vybourá na motorce a skončí v nemocnici, kam za ním hned přijdou jeho přátelé. Všichni jsou v šoku z jeho velmi vážného stavu. Když vyjdou z nemocnice, chvíli řeší nesnadné dilema: původně měli všichni společně odjet na prázdniny, ale kvůli nehodě jejich kamaráda se to teď jaksi nehodí. Nakonec se rozhodnou přece jen odjet, protože v nemocnici stejně nebudou nic platní.

Prázdniny se ale nevyvíjejí nijak vesele. Každého z hrdinů něco trápí, jsou podráždění a dochází ke konfliktům.

Jak to všechno dopadne, neprozradím.

Co tím chtěl básník – Guillaume Canet – říci? Myslím, že to měl být film o přátelství. O tom, jak je křehké. A o tom, že i ti z nás, kteří mají to štěstí být obklopení haldou přátel, se stejně vždycky ocitnou sami, když by své přátele nejvíc potřebovali.

Těch 145 minut, které film trvá, mi náhaněly strach. Nakonec jsem neviděla čas plynout. Kapesníčky vás dokonale vtáhnou do děje.

Název filmu jsem nepochopila. Že by měl sloužit jako vnuknutí, aby si diváci nezapomněli s sebou do kina vzít balíček papírových kapesníčků?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s