Life in Luxembourg

Facebookem koluje následující video:

Několik čtenářů mého blogu mi řeklo, že z toho, co tu píšu, to nevypadá, že bych se svým životem v zahraničí byla nějak obzvlášť spokojená. To není tak úplně pravda. Můj život se prostě jenom dostal do fáze, kdy mou náladu neovlivňuje, zda žiju v cizině nebo ne. Myslím, že i v Čechách bych zažívala obdobné starosti a radosti jako tady. Někdy na mě samozřejmě padne splín a mně se zasteskne… po čem vlastně? Po rodině a kamarádech – to je asi normální. Ale to není všechno. Neumím to přesně vyjádřit. Možná by se dalo říct, že se mi stýská po českém vzduchu. Jako bych se čas od času potřebovala nedýchat českého vzduchu. Češi mezi sebou komunikují jinak, v Čechách vládne jiná atmosféra. Po nějaké době, kdy jsem od Čech odtržená, se mi po téhle atmosféře začne stýskat. Občas to pak vyprchá poměrně rychle: stačí zajet do Čech a natrefit na protivnou prodavačku nebo neochotného číšníka, kterých je v Čechách bohužel pořád ještě plno, a hned mě ten stesk po českém způsobu komunikace opustí.

Život v Lucembursku má svá pozitiva a negativa naprosto stejně jako život v Čechách. V Luxu mají lidé určitě trochu jinak nastavený žebříček hodnot. Netroufám si posoudit, jestli je nastavený lépe nebo hůře. Prostě jinak. I přes obdobnou zeměpisnou šířku tu máme trochu jiné podnebí. Člověka až překvapí, do jaké míry může (ne)dostatek sluníčka ovlivnit naši náladu. Taky je tu všechno menší. Je to takový mikrosvět, který může po čase začít působit klaustrofobně. Jeden můj bývalý kolega z EU jednou pronesl, že Lucembursko je zlatá klec. Člověk se nechá snadno nalákat vším tím třpytem. Akorát dříve nebo později toho na něj začne být moc a hledá cestu, jak z toho ven. A ono to nejde.

Tak například já si už vážně nedokážu představit, že bych se vrátila do Čech a žila stejně jako předtím, než jsem odjela. Zakusila jsem, jak pohodlný může být život v Lucembursku, a teď mi i ve Francii připadá spousta věcí jaksi nedostatečných a složitých. S Motýlem usilovně hledáme bydlení v Luxu. Je to hlavně moje iniciativa, Motýlovi je to jedno. Asi proto, že on ještě v Luxu nikdy bydlet nezkusil, zato já ano a ráda bych se tam vrátila. Většinu svého aktivního života trávím v Luxu. Tvrzení „žiju v Lucembursku“ se mi zdá pravdivější než „žiju ve Francii“. Ve Francii nežiju, jenom tam bydlím. Je v tom rozdíl. A to jsem kdysi snila právě o životě ve Francii! To znamená, že Lucembursko má v sobě přece jenom nějaký zázračný magnet.

A ten magnet je možná vyjádřený právě v tom videu. Nic z těch uvedených tvrzení totiž nemůžu popřít. A když se vydržíte koukat až do konce, budete mít pocit, že Lucembursko je ráj na zemi. Nezbývá než dodat, že v takové zemi přece nemůžu být se svým životem nespokojená. Tak to moje stěžování, prosím, berte s rezervou.

 

Advertisements

2 thoughts on “Life in Luxembourg

  1. asTMA 28.5.2011 / 00:36

    Moc bych si přála vidět Lux jako Ty. Ze čtyřměsíčního pracovního pobytu jsem si přivezla trošku peněz (ne moc, žije se tam velmi draho), senzační hruškovou a mirabelkovou marmeládu a kozí sýr z Auchanu, cizozemskou zkušenost, luxusní depresi a trojjazyčný časopis o sebevraždách. :o) Bohužel jsem tam byla od prosince do března, takže nejhezčí čas jsem nestihla. A s tou depresí přišla i neschopnost vůbec cokoliv podnikat a rozhlížet se kolem. Zůstal mi pocit, že je to studená země, kde jsou samé jeřáby, samá lepší auta, lidi jsou opravdu ve zlaté klícce – většina Čechů kolem mě, kteří tam byli nastálo, tak nějak zazobaně strádala, tj. měli všechno, co potřebovali, a ještě mnohem víc, ale tesknili po kultuře a po vyžití. A samotný svět institucí EU mi připadl už naprosto odtržený od reality. Moc bych chtěla vidět Lux na jaře. Rozkvetlý a prohřátý. (I když pršavo tam bude asi téměř pořád, že?) A hlavně s duševní pohodou, abych ty pěkné věci dokázala vnímat.

    • Vanilka 28.5.2011 / 09:51

      Je mi líto, že máš z Luxu tak špatnou zkušenost. I když v období od prosince do března se cítím většinou podobně a časopisům o sebevraždách se vyhýbám (ne vážně: to existuje?!). Jeřáby byly to první, co mě na Luxu fascinovalo. Poprvé jsem přijela 4. ledna, tedy hned po Vánocích a k mému velkému úžasu byly na jeřábech rozvěšené žárovičky jako vánoční ozdoba. Ze světa institucí mám stejný dojem jako ty: lidé tam mají všechno a přitom jim pořád něco chybí. Asi je těžké neztratit smysl pro ty „správné“ hodnoty, když je tam člověk dlouho. Co se týče kultury, na tu mám svůj názor. V Luxu se děje velká spousta kulturních akcí. Problém je, že o nich často člověk neví. A organizátoři jsou pak překvapení, že jim na ně nikdo nechodí. Ale když člověk chce, kulturní vyžití najde snadno. Většina lidí na něj pro samý ten luxus ale nemá čas. I já si už několikrát povzdechla, že jsem v Praze byla zvyklá chodit na výstavy a do divadla. Pak mi ale došlo, že v Luxu se taky konají výstavy a divadelní představení. Že jsem za 4 a půl roku, co tu jsem, ještě nikdy nevrkočila do žádného z muzeí, je čistě moje chyba.

      Le 28 mai 2011 à 00:36,

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s