Jsem prokletá?

A máme tu podzim! A s ním melancholii, barevné listí na stromech, ostře modrou oblohu, občas (často) déšť, svetry, šálky a uzavřené boty. Moje první nastydnutí. A kromě toho dalších pár podivných náhod.

Začalo to tím autem – tím ale nemám na mysli to, že je nebourané. Podivné věci se děly už před naší poslední cestou do Čech. Sjížděla jsem z dálnice, trošku přibrzdila před zatáčkou, a když jsem pak zase šlápla na plyn, nic se nedělo. Auto dál pozvolna zpomalovalo, zatímco já chtěla na rychlosti přidat. Vyděsilo mě to, protože jsem neměla svůj vůz pod kontrolou. Nenapadlo mě nic lepšího, než vypnout motor a rychle ho znovu nastartovat. Pomohlo to, i když manévr to byl poněkud nebezpečný. Vypnout motor za jízdy totiž zablokuje taky volant. Podruhé se nám to stalo cestou zpátky z Čech. Odvezla jsem tedy auto tam, kde jsem ho koupila – stejně jsem musela na garanční prohlídku po 20 000 km. Když jsem si auto ve čtvrtek vyzvedávala, bylo mi řečeno, že chyba byla v softwaru, který zaktualizovali a teď by tedy mělo být po problému. Den na to mi auto naboural ten chlapík v Eschi. Tentokrát oprava musela proběhnout ve Francii, protože pojišťováci se do zahraničí nepřemisťují (a já jsem pojištěná ve Francii). Pojišťovák si auto v servisu obhlédnul v pondělí. Opravené auto jsem si vyzvedla dnes, celá šťastná, neboť mi můj Ford připadá kupodivu pohodlnější a prostornější než z práce zapůjčené BMW. A cestou domů na dálnici se mi znovu zablokovala ta akcelerace.

Technická vsuvka: prosím vás, kdybyste někdo tušil, čím tahle závada může být, nebo jste měl někdo s podobným úkazem jakoukoli zkušenost, dejte mi vědět! Budu vděčná za každou radu či svědectví.

Mezitím se nám doma rozbily vrata od garáže. Přestaly se otvírat. Když jsem zavolala opraváře, zase se otvírat začaly. Oprava tudíž nemožná, nezbývá mi než čekat, kdy mě zase náladová vrata vypečou.

Pak se rozbila GPS navigace, zrovna v den kdy jsem ji opravdu potřebovala.

Tomu autu, co jsem měla půjčené z práce, pro změnu přestal fungovat jeden poměrně důležitý displej.

Zdá se, že všechno, na co sáhnu, se rozbíjí. Jsem prokletá? Že by to bylo z té Formánkovy knihy, kterou jsem v neděli dočetla? Nebo se mi dostává trestu za to, že jsem nedávno podlehla svým emocím a ošklivě se vyjádřila o jedné bývalé kolegyni, která nepěkně vypekla svého šéfa, tj. mého Motýla?

BMW, které jsem měla půjčené z práce

Super výkonný motor, automatická převodovka, ale nesedí v zatáčkách (a už vůbec ne na sněhu, ale na to naštěstí nedošlo) a uvnitř se člověk cítí takový stísněný. Samozřejmě jsem byla vděčná, že mám v čem jezdit, ale dlouhodobě bych neměnila.

Knížka, kterou jsem nedávno dočetla

Původně jsem o ní psát nechtěla. Hrozně se mi líbila ze začátku, ale když jsem ji dočítala, byla jsem docela ráda, že už jsem na konci. A nedokážu vyjádřit, kde se stala chyba. Příběh je zajímavý, ze začátku se člověk nechá pohltit tajemstvím a mystikou, ale pak se veškeré kouzlo záhadně vytratí. Aspoň takový je můj osobní dojem.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s