Jak jsem běžela III

Včera jsem se účastnila svého třetího organizovaného běhu: Escher Kulturlaf. Zapsala jsem se na 10 km. Usilovně jsem trénovala hlavně před prázdninami, umanutá, že musím podat lepší výkon než v březnu v Diekirchu. Přišla jsem na to, že není důležité, jak rychle při svém tréninku běhám, ale abych chodila běhat pravidelně. Snažila jsem se tedy dodržet rytmus 3x týdně. O prázdninách to ale samozřejmě bylo trochu složité. V Itálii jsem nebyla běhat ani jednou a snažila se to kompenzovat jízdou na kole. V Čechách jsem byla za celý týden běhat dvakrát. Po návratu domů jsem měla dva týdny na to, abych se dostala znovu do formy. Nebylo to lehké: jako bych začínala zase pěkně od nuly. Byla jsem pomalá, srdeční rytmus příliš vysoký, cítila jsem se těžká, běhalo se mi špatně. Dopracovala jsem se ale k tomu, že jsem minulý čtvrtek uběhla na asi 10,5 km svůj rekord: dostala jsem se pod 58 minut. Motýl mi říkal, že jsem nezvolila zrovna dobrou metodu – takhle se vyšťavit dva dny před závodem. Ale mně to hrozně psychicky pomohlo.

Včera jsem začala hezky pomaloučku, soustředila jsem se na srdeční rytmus a pravidelné dýchání. Přesto jsem každý uběhnutý kilometr měla za 5 a půl minuty nebo dokonce míň. Celá šťastná, že mám tím pádem vteřiny k dobru a logicky těch 10 km uběhnu za míň než hodinu (což byla moje hlavní ambice), jsem v druhé půlce dokonce začala zrychlovat. Jenže ouha: na 8. kilometru na nás čekalo obrovské stoupání, kde jsem své drahocené vteřiny zase ztratila. A když jsem konečně dobíhala k čáře značící 10. kilometr, viděla jsem, že závod nekončí, že všichni běží dál. Cíl byl až dalších 900 metrů poté. A na těch 900 metrech nás čekal ještě sestup po schodech dolů, kde jsem si málem rozbila ústa, a po jiných zase nahoru. Měla jsem pocit, že se vznáším, ale když jsem zdolala poslední schod, jako by mě nohy nechtěly nést dál. Byla jsem asi 50 m od cíle, hrozně jsem si přála zasprintovat, ale nešlo to.

Na to, že bych měla zastavit svoje stopky, jsem si vzpomněla až asi 20 vteřin poté, co jsem proběhla cílem. Ukazovaly něco kolem 01h01min, nicméně můj oficiální čas na výsledkové listině je krásných 57:11,8! Asi těch kritických 900 metrů na konci nepočítali – těžko říct. Každopádně jsem se svým výkonem spokojená a povzbuzená k dalšímu zlepšování.

Motýl se zapsal na 16 km a uběhl je za 1 hodinu a 21 vteřin. Jsem na něj pyšná.

S kamarády běžci jsme pak šli náš výkon zajíst a zapít do jedné portugalské restaurace v Eschi. Motýl nás tam zavedl, protože tam občas chodí na oběd a ví, že tam dobře vaří. Navíc je tenhle podnik výjimečný tím, že je tam uvolněná atmosféra, číšníci se netváří nafoukaně a nemuseli jsme si předem rezervovat stůl – na lucemburské poměry rarita. Strávili jsme báječný večer, smáli se, povídali o všem možném a po příjezdu domů padli do postele, já lehce opojená portugalským bílým vínem a svým sportovním výkonem.

Reklamy

4 thoughts on “Jak jsem běžela III

  1. Ewík 5.9.2010 / 16:50

    Moc gratuluju. Jsi pro mě motivační element a důkaz toho, že všechno jde, když se chce 🙂

    • Terka L. 6.9.2010 / 08:58

      Marti to je skvělý výkon! Vím jak je težké dodržovat pravidelnost, koupila jsem si permici do posilky a také mám dodržovat 3-4 hodinu týdně podle plánu mého trenéra… Někdy to nejde, někdy se mi nechce… ale teď si vždycky vzpomenu na tebe a to mě bude motivovat.. 🙂

  2. Jsi skvělá. 6.9.2010 / 11:01

    Martinko, jsi moje cilevědomá hvězda! Skvělá práce!

  3. Vanilka 6.9.2010 / 13:43

    Jééé, děkuju! Vás si příště pozvu, abyste mi fandily přímo na trase 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s