Tvůrčí proces

Ačkoli se to nezdá, psaní dá občas pořádně zabrat. Je zajímavé, že mívám potíže stručně se vyjádřit například v e-mailu, příspěvky na blog taky většinou sepíšu raz dva, ale když jde o psaní mého budoucího veledíla, trvá mi někdy celé hodiny, než dám dohromady jednu stránku (kterou navíc následně nevymažu jen s velkým přemáháním). Čím to je? Možná tím, že do e-mailů a na blog píšu o realitě, zatímco v knížce si vymýšlím. Ale copak je tak těžké si vymýšlet?

Včera odpoledne, když jsem se chystala jít běhat, ale déšť mi v tom zabránil, jsem dočetla fejetony od Terezy Boučkové.

V jednom z nich popisuje svůj tvůrčí proces a musím říct, že mě to trochu uklidnilo:

(Můj) tvůrčí proces se doma skládá hlavně ze sezení u stolu, natočeného do pěkného, inspirujícího prostoru. Z přemýšlení, které vypadá jako bezduché čubrnění, z konzumování nápojů a zbytků včerejší večeře, z odhánění nevyvenčeného zvířectva, dalšího nekonečného čubrnění (s venčicí přestávkou), ze zalévání kytek, když padne pohled na okno s květníky, z uklízení, praní, věšení a žehlení prádla, když myšlénka nepřichází…

Přijde mi to velice výstižné. Já taky většinu času „čubrním“. A za poslední týden jsem uklidila a vypulírovala skříňky v obou našich koupelnách a přerovnala knihovnu. Akorát mě nenapadlo, že to mám brát jako součást mého tvůrčího procesu.

Anebo:

Že my musíme mít tak nevýslovně nudné povolání? Sedíme celé dny tiše za stolem, sami jako kůly v plotě, a občas ťukneme do klávesnice. A často do ní dokonce ani neťukneme. No fakt!

Včera večer se mi vrátil Motýl. Bylo to krásné. Celý týden mi tvrdil, že přijede nejpozději v neděli v poledne, ale já věděla, že se vrátí už v sobotu večer. Jsem ráda, že už nejsem v domě sama. Bála jsem se. Dříve jsem bydlela sama v malém pronajatém bytě a nikdy jsem se nebála. V našem velkém domě ale neustále slyším podivné zvuky. A taky je mi v noci zima na nohy, když se nemám ke komu přitulit. Sice nevím, jestli mě nebude rozptylovat ještě víc než se rozptyluju sama, ale jsem ráda, že je tu.

A vrátil se s hlavou plnou nápadů. Například by prý chtěl, abychom teď od září začali jednou týdně chodit na kurzy jógy (popřípadě karate)! Tak jsem zvědavá, jestli najdeme něco kvalitního. V Praze jsem chodívala na powerjógu, což byla taková dynamičtější verze jógy, moc se mi to líbilo. Jenže to tady v Luxu a okolí neexistuje. Loni jsem se přihlásila na jógu u nás ve vesnici. Byla jsem v tělocvičně nejmladší – všechny ostatní dámy byly v důchodovém věku a podle toho naše výkony taky vypadaly. Po dvou kurzech jsem to zabalila a už tam nechodila.

Vůbec mám se začátkem září chuť znovu začít se spoustou věcí: začít zase chodit na angličtinu, aspoň trochu pokročit v lucemburštině, třikrát týdně chodit běhat, číst v češtině, číst ve francouzštině, číst v angličtině, psát, a přitom nezanedbávat práci. Ale kde na to vzít čas?

Reklamy

One thought on “Tvůrčí proces

  1. Iri Novak 20.3.2013 / 21:33

    Tak tohle taky dobře znám … koukání, uklízení, dojídání a sem tam ťuknutí do klávesnice, které nikam nevede…ale pak … Když to přijde, stojí to za to – slova se chrlí sama, já zapomenu kde jsem i jak se jmenuju a tvořím. Trvá to pět, maximálně deset minut – pak už zase koukám.)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s