Konec dlouhých prázdnin

Před odjezdem na prázdniny jsem se ani nestihla zmínit o tom, že se na delší dobu odmlčím.

Lucembursko se každý srpen už tradičně vylidní, na prázdniny zmizí děti i dospělí, čtenáři i inzerenti, čas se zastaví, stejně jako vydávání našich novin. Každý srpen jsem tedy „nucená“ odjet na prázdniny. Má to své výhody i nevýhody. Kladnou stránkou je, že dovolenou má většina kolegů i externích spolupracovníků, a já toho tedy po návratu nemusím tolik dohánět. Trochu nepříjemné je, že na zbytek roku už nezbývá mnoho dnů dovolené a musím tedy dobře přemýšlet, jak s každým z nich naložím. Zastáncem srpnových prázdnin jsem nikdy nebyla taky proto, že je všude příliš turistů, ve většině destinací moc velké horko a taky draho. Ne všechny obavy se ale letos potvrdily. Množství turistů zůstalo snesitelné a teploty taky.

V pátek 30. července jsme s Motýlem přijeli z práce, sbalili kufry a v sobotu brzy ráno se vydali na cestu. Bylo to trochu hektické. Přece jenom jsem v kanceláři měla co dělat až do poslední chvíle a najednou jsem všechno měla nechat plavat a nemyslet na to? Ale povedlo se. Až na několik málo pracovních telefonátů jsem na práci mohla opravdu zapomenout. Určitě tomu pomohlo taky to, že jsem první dva týdny neměla ani jedinou příležitost připojit se na internet. Nemohla jsem tudíž kontrolovat e-maily a to je dobře.

První týden dovolené jsme strávili na Ligurské riviéře. Celý týden svítilo sluníčko a bylo pěkně teplo, takže jsme se mohli každý den koupat v průzračně čistém moři. Dlouhé písčité pláže se v téhle části Itálie nenacházejí a my jsme za to byli rádi. Koupat se dalo na útesech nebo malinkých oblázkových plážích, což nás sice velmi bolelo do tlapiček, ale voda díky tomu nebyla znečištěná zvířeným pískem, bylo možné se potápět a skákat ze skal do vln. Kromě toho jsme podnikli pár pěších výprav do přírody, například do přírodní rezervace Cinque Terre, kde vede podél pobřeží stezka propojující pět na útesech zavěšených vesnic.

Druhý týden jsme strávili v Toskánsku, na půl cesty mezi Florencií a Sienou. Ubytovali jsme se v malé usedlosti uprostřed vinic a olivových hájů. Bylo to kouzelné. Dopřáli jsme si několik výletů na kolech, návštivili obě krásná města plná historie a několik dalších: San Gimignano, Volterra a spoustu malých roztomilých vesniček. Výlety jsme si spestřovali ochutnávkami a následným nákupem vín.

Myslím, že jako stručný popis naší dovolené to stačí.

Na jeden den jsme se zastavili doma a potom se s Motýlem rozprchli každý vlastním směrem. On odjel s Holkama k rodičům a teď jsou všichni společně na Ile de Ré. Já jsem strávila týden ve svém rodišti, viděla se s rodinou a spoustou kamarádů a kamarádek, zkrátka jsem se „dobila“. Strašně rychle mi to uteklo.

Teď cítím velkou tíseň, protože se vůbec netěším na návrat do práce. Pokud si dobře vzpomínám, ještě loni jsem se těšila. Letos mám ale pocit, že jsem o prázdninách vůbec nic nestihla. Tak dlouho jsem se na ně těšila a už jsou pryč! Bojím se toho, co mě čeká. A není tu Motýl, aby mě utěšil, vzal mě do náruče a ujistil mě, že všechno proběhne tak, jak má.

Během mého pobytu v Čechách se mě někteří z vás ptali, jak jsem pokročila ve psaní knihy. Zjistila jsem, že psaní příspěvků na blog nebo jiných kratších textů mi jde daleko lépe od ruky, než když se snažím o něco „opravdového“. Za první týden prázdnin jsem se dostala na 25. stránku mého do sebemenšího detailu promyšleného příběhu (nutno dodat, že jsem se psaním začala už před odjezdem na prázdniny). Když jsem si svůj výtvor po sobě ale pročítala, přišlo mi to celé hrozně vyumělkované. Tohle přece nejsem já, říkala jsem si. Tohle není můj jazyk. A tak jsem tenhle text nechala uležet s tím, že se k němu možná někdy vrátím. Dala jsem si na pár dnů pauzu a potom začala do svého infantilního sešitu se žirafami psát naprosto jiný příběh. Nevěděla jsem, jak se bude vyvíjet, ale postupně se začaly rýsovat postavy i zápletka. A jazyk mi najednou připadá mnohem přirozenější. Samozřejmě psaní do sešitu mi jde od ruky ještě pomaleji než psaní na počítači. Moc daleko tedy nejsem, ale jsem se sebou spokojená a hodlám pokračovat. Asi je lepší nechat věci plynout, psát, když to na mě přijde, nenutit se, ale ani nebýt líná. Trochu lituju, že jsem o prázdninách nepokročila víc, protože za pracovního procesu budu opět v časové tísni. Musím se naučit být důsledná a pokusit se každý den vyšetřit aspoň chvilku času, kdy se budu moct soustředit.

Reklamy

One thought on “Konec dlouhých prázdnin

  1. Ewík 24.8.2010 / 20:39

    Jupí, už jsi mi tu chyběla! Já se na tvé psaní těším 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s