Spisovatelské investice

Tak jsem se rozhodla. Ve svém příspěvku o tom, že nevím, co se sebou, jsem mimo jiné uvedla, že mým velkým snem je napsat knihu. A tak si v poslední době kromě přemýšlení o vlastním podnikání pohrávám také s myšlenkou se doopravdy pustit do psaní. Nedělám si ambice, že bych si jednou psaním mohla vydělávat na živobití (no, možná trochu dělám, ale vím, že to není rozumné). Pár nápadů v hlavě nosím už delší dobu. Udělala jsem si pár poznámek a několikrát se pokusila načrtnout jakýsi úvod. Zatím nic konkrétního, ale aspoň vidím, že by to možná nebylo tak těžké.

Pořád se ve mně odehrává takový vnitřní boj. Přijde mi, že jsem dokázala psát s daleko větší lehkostí, než jsem šla na žurnalistiku, kde jsem se naučila spoustu zajímavých věcí, mimo jiné být stručná a výstižná. To je mi ale při pokusech o literaturu spíš na škodu. Někdy mám pocit, že jsem se zablokovala. Že teď nedokážu napsat text delší než jednostránkový. Na druhou stranu od doby, co si píšu tenhle blog, mi psaní opět přináší radost. A taky jsem od některých z vás dostala moc pěkné e-maily a vzkazy na Facebook, které si vysvětluju jako podporu.

Protože na podnikání jsem prozatím příliš velký srab ( zodpovědnost za sebe i za případné spolupracovníky mi opravdu nahání strach), zkusím se tedy pustit do psaní své první knihy. Dlouho jsem váhala, jestli se tu se svým záměrem mám svěřit nebo ne. Občas se mi totiž stává, že se pro něco nadchnu a pak ze mě nadšení postupně vyprchá. A taky možná časem dojdu k závěru, že na to prostě nemám: že knihu napsat nedokážu. A potom možná budu akorát litovat, že jsem o tom mluvila. Zároveň si ale myslím, že pokud o tom tady napíšu, svůj záměr si trochu pojistím, a v případě, že bych to chtěla bezdůvodně vzdát, budu mít na paměti, že někteří z vás na mou prvotinu třeba i čekají.

Začala jsem tím, že jsem si udělala pár poznámek na různé cáry papíru. Potom jsem si uvědomila, že budu potřebovat „svůj koutek“, kde se budu moct zavřít. Takový koutek v našem domě nebyl tak úplně v plánu. Náš společný pracovní stůl je na mezaninu, schválně umístěný tak, abychom při práci nebyli úplně izolovaní od zbytku dění v domě. Jenže ke psaní já izolovaná být musím. Jediné místo, kam se občas zavírám, je náš „modrý pokoj“. Všechny pokoje v našem domě mají svou barvu – podle tapet, které nám majitelé našeho pronájmu navrhli. V modrém pokoji je kombinace nebesky modré a čokoládové. Moc útulné. Tuhle místnost bych za pár let viděla jako dětský pokoj pro naše děti (Holky už u nás svůj pokoj mají). Zatím nám ale slouží jako pokoj pro hosty, i když hlavní pokoj pro hosty máme v přízemí. A taky v modrém pokoji často žehlím při sledování DVD „Friends“ na svém počítači.

Volný koutek je tedy na světě. Bylo ale potřeba ho přizpůsobit mým potřebám. Koupila jsem tedy v Ikee mini-knihovničku z tmavého dřeva, které se hodí k čokoládovým tapetám. Můj původně jídelní stolek se skleněnou deskou (jedna z mých prvních investic v Lucembursku, jakmile jsem si pronajala svůj první byt) jsem posunula z rohu pod okno, takže se teď pro inspiraci můžu kochat výhledem na pole a les. Haldy papírů jsem ze stolu přesunula do nové knihovničky, která je dostatečně nízká na to, aby mi sloužila jako odkladní stolek. Můžu se tedy obklopit svými papíry, poznámkami a začít tvořit.

Na poznámky jsem si mimochodem zakoupila nehorázně drahé, infantilní bloky. Na jenom jsou nakreslené žirafy se zamotanými krky, na druhém slon a opičky na houpačce a na třetím rybičky.

A je to. Jsem připravená. Zbývá jen sebrat odvahu. A najít si čas. To je asi jediný problém, který mě ještě brzdí. Bojím se, že jakmile se do psaní doopravdy pustím, nebudu k zastavení. Jenže musím dál chodit do práce, potýkat se s dojížděním a udržovat svůj harmonický vztah s Motýlem. Možná bych si ještě měla vypracovat časový plán, aspoň na pár následujících týdnů, abych dokázala využít každé volné chvilky.

Držte mi palce.

Reklamy

3 thoughts on “Spisovatelské investice

  1. Ewík 12.7.2010 / 16:45

    Vanilko, ani nevíš, jak moc ti fandím, že ses rozhodla. Podle mě je to super věc, že ses to takhle zveřejnila. Já to mám s těmi závazky podobně. To je to jediné, co mě k něčemu dokope… Takže vzhůru do psaní! Už se nesmírně těším na tvoje dějové linky, zajímavé postavy, postřehy, neotřelá přirovnání apod. Já bych se jednoho dne ráda pustila do téhož, ale momentálně jsem v zajetí něčeho jiného – koupila jsem si plátna a barvičky a začínám si dělat přípravy na malování. Zatím jen skicuju tužkou a bojím se „to fakt pomalovat“, ale už se na to hrozně těším, ačkoliv to může dopadnout katastrofálně… Ale tak to nevadí. Vždycky toprostě můž uklidit za skříň 🙂 Tak držím pěsti a ať to jde ve tvém kamrlíku dobře od ruky!

  2. Vanilka 14.7.2010 / 12:53

    Že by děs ze zatím nepopsané stránky odpovídal děsu ze zatím nepomalovaného plátna?
    Já tit taky držím pěsti a děkuju za podporu!

  3. evahriv@gmail.com 18.7.2010 / 15:15

    Tady snad jen poprat hodne stesti, ukol je to smely, ale proc ne 🙂 Taky si rikam, ze jednou sespisu svoje zahr zkusenosti, ani ne tak zazitky, jako to, co se mi honilo hlavou a co sem mela moznost si takhle venku uvedomit, spis ale ve forme mensich postrehu nez primo romanu, na to asi nemam 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s