Žluté krokodýlí oči

Včera večer jsem dočetla další zajímavou knížku, kterou by stálo za to přeložit do češtiny:

Strávila jsem s touhle knížkou asi 3 týdny, ale to jenom proto, že přes týden nemám na čtení moc čas. Jinak jsem těch 660 stránek přímo hltala. A žasla jsem nad tím, jak autorka dokázala podrobně vykreslit tolik různých postav, a to takovým způsobem, že jsem se do každé z nich dokázala vžít, pochopit její jednání a myšlenkové pochody, a stát se tak součástí příběhu. Jednou bych něco takového taky chtěla umět. Jak se asi takový příběh tvoří? Skáče autor od jedné postavy k druhé a postupně je vylepšuje, nebo píše příběh chronologicky tak, jak ho pak čtenář čte?

Skoro pokaždé, když dočítám nějaký román, už se těším na ten příští: na nové hrdiny, nové zápletky a nové osudy. Ale tentokrát mi bylo skoro líto, že musím knížku zavřít. Tak ráda bych četla dál! Naštěstí autorka napsala pokračování, které už čeká na mém nočním stolku. Mám ohromnou chuť se do něj hned pustit. Zároveň se ale trochu bojím: druhé díly často bývají méně povedené a já bych nerada byla zklamaná. Možná bych měla počkat, až ze mě všechny emoce vyprchají, proložit četbu něčím jiným a ke Katherine Pancol se vrátit později.

Ale jak se znám, dneska večer mi to nedá a začnu číst „La Valse lente des tortues“.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s