Ztracený klíč

Dnešní den začal vesele.

Na programu jsem měla dvě pracovní schůzky v Métách, pak přesun do kanceláře. Při snídani jsem si přečetla maily a zjistila, že moje druhá schůzka je zrušena. Prima, říkám si, aspoň dorazím dřív do práce.

Když jsem se chystala k odchodu z domova, zjistila jsem, že mi chybí klíč od auta – poměrně důležitý detail. Nemůže být daleko, utěšovala jsem se. Včera večer jsem přece s autem přijela domů, zaparkovala ho v garáži, tudíž klíč musí být někde v domě.

Prohledala jsem všechna běžná (odkladový prostor na botníku, místo pod lampou v obýváku, kabelka) i méně běžná (lednice, mrazák, WC, koupelna, noční stolek, garáž) místa, ale klíč nikde.

Moje první schůzka se měla konat v 9:30. Já z domu odjížděla v 9:15, s klíčem náhradním. Náhradní klíč je obyčejný, bez dálkového ovládání a nedá se složit do uhledného obdélníčku. Celou cestu mi záhada ztraceného klíče vrtala hlavou, při schůzce (na kterou jsem dorazila s 30minutovým zpožděním!) jsem měla potíže se soustředěním. A cestou do kanceláře mě zřejmě něco osvítilo (snad ne rychlostní radar) a náhle mi došlo, co se stalo. Nedalo mi to a musela jsem si svou teorii jet domů ověřit.

Než jsem se pustila do prohledání popelnice, pro jistotu jsem ještě na zem vysypala kompletní obsah své kabelky, znovu prošla běžná, méně běžná a dokonce i ta naprosto nemožná místa, ale došla jsem k závěru, že popelnici se nevyhnu. Byla to poslední naděje.

Co se stalo? Včera večer jsem se vrátila autem ze svého běžeckého okruhu, zaparkovala v garáži a vypla motor. K tomu jsem ještě potřebovala klíč, který mi pravděpodobně zůstal v ruce. Otervřela jsem dveře vedoucí z garáže do domu a chtěla si sundat boty. V té chvíli jsem na zemi u dveří spatřila rozbité ramínko, které jsem měla v úmyslu vyhodit. Ještě před sundáním bot jsem tedy došla ramínko hodit do popelnice na druhou stranu garáže. Z kraje popelnice visel velký ošklivý pavouk (z pavouků mám fobii). Abych se ho zbavila, ramínkem jsem ho podebrala a hodila do popelnice. Jelikož začal rychle pohybovat nožkama, lekla jsem se a rychle za ním pustila i ramínko (a zřejmě i klíč!) a zavřela poklop.

K prohledání popelnice jsem se musela dlouze odhodlávat, protože jsem věděla, že kromě zahnilých odpadků na mě v ní čeká taky ten pavouk. Zahnutou stranou deštníku se mi postupně podařilo vytahat všechny tašky a pytle, a až úplně na dně se válel můj zaprášený klíč. Vylovila jsem ho a došla umýt. Žádný střet s pavoukem se nekonal.

Celá šťastná, že jsem přišla záhadě na kloub, jsem se konečně rozjela do práce a kroutila hlavu nad tím, jak tak mladá už můžu být tak blbá. Nebo stárnu?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s