Co se sebou dal?

Uz NIKDY se nebudu divat na pracovni maily o vikendu! Muj notebook mi slouzi jak v praci, tak doma, a tak kdykoli, kdyz pouzivam pocitac, ocitam se pred rozhodnutim, zda mysi poklepu ci nepoklepu na okenkou Microsoft Office Outlook. Za tu bolest bricha, kterou mi ale tohle jednoduche gesto obcas zpusobi, to opravdu nestoji.

Moje prace je v posledni dobe jednou z tech mala veci, ktere me doopravdy trapi. Nevim, jak je mozne, ze na jednu stranu v praci nic nestiham a na druhou stranu se v ni nudim. Chtela bych se pustit do neceho noveho, co by me zase na cas motivovalo. Kdyz mam motivaci, dokazu odvadet obdivuhodne vykony. Ted sice mam prilezitost pustit se do pripravy noveho projektu, zaroven se ale musim nadale starat o to, o co jsem se starala doted. Mohla bych to brat jako novou vyzvu. Ale nejak citim, ze je to nad moje sily.

Mym velkym snem je postavit se na vlastni nohy. Zalozit a rozvinou vlastni byznys. K tomu potrebuju nejaky originalni uzasny napad. Par uz jsem takovych mela, ale pokazde jsem pak prisla na to, ze uz je mel nekdo prede mnou. Naposledy firma Apple.  Jeden kamarad mi radi, ze pry nemusim prijit za kazdou cenu s nejakym novym napadem. Ze pry staci, kdyz budu delat veci jinak… lepe.

Krome napadu mi asi bohuzel chybi taky odvaha. Jsem zvykla delat veci naplno, coz znamena, ze bych ze vseho nejradsi ze dne na den sekla s praci a zacala se zcela venovat  vlastnimu podnikani. Jenze to by taky znamenalo vzdat se ze dne na den pravidelneho prijmu a pocitu jistoty.

Idealni by bylo spustit nejake to podnikani paralelne s moji soucasnou praci. Mozna kdybych ozelela sve obcasne behani a cteni knizek pred spanim, vysetrila bych si nekolik hodin tydne. To ale na opravdove podnikani urcite nestaci.

A opet se musim vratit k tomu, ze ani nevim, v jakem oboru bych chtela podnikat.

Jeden velky sen bych mela – a ten ani tak s podnikanim jako takovym nesouvisi: napsat knihu. V podstate kvuli tomuhle snu jsem opustila Ceskou republiku a vydala se „na zkusenou“. Myslela jsem si, ze budu nejakou dobu proste sbirat zazitky a kniha se pak napise sama. Par nametu uz v hlave nejakou dobu nosim. Jedinou prekazkou je ale opet CAS. Nebo je to jenom vymluva? Mam strach, ze to nedokazu? Bojim se asi hlavne toho, ze vim, ze jakmile se jednou do psani doopravdy pustim, nebudu k zastaveni. Nebude se mnou rozumna rec a vsechno pujde stranou. A takovy luxus si v soucasne dobe jeste nemuzu dovolit.

S mou laskou k moderni literature by slo dohromady prekladani. Kdysi jsem mela na vyber, zda se na univerzite pustit do studia prekladatelstvi-tlumocnitvi nebo zurnalistky. Jak by se asi muj zivot vyvijel, kdybych se byvala rozhodla pro prvni z nich? Nicmene si myslim, ze prekladat knizky bych mohla i bez diplomu. A ve francouzstine je tolik krasnych knizek, ktere do cestiny jeste nikdo neprelozil! Jak se ale k takovemu prekladani dostat?

Nevim, nevim, co se sebou dal.

Mozna je to cele tim, ze jsem proste nestala (pouze z profesionalniho hlediska). Pro kazdou novou praci jsem se zatim dokazala nadchnout, ale pravidelne po roce nebo dvou me moje nadseni vzdycky opusti. Je to tim, ze jsem sama sebe jeste nenasla, nebo se se mnou tahle vecna nespokojenost povlece cely zivot?

Advertisements

One thought on “Co se sebou dal?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s