Boj s francouzskou administrativou – dil prvni

Puvodne jsem o tom, ze jsem koupila nove auto, tady psat vubec nechtela. Ale kdyz ted vidim, co to vsechno obnasi, musim se z toho „vypsat“. Psani je pro me velmi ucinna terapie.

Kupni smlouvu jsem podepsala v patek. Auto kupuju v Luxu, protoze je to vyhodnejsi. Je rok stare, tedy skoro nove. Uz se nemuzu dockat, az ho budu skutecne mit. Jenze pred tim musim vyridit nasledujici:

1. pojisteni

Auto je zatim pojistene prodejcem, ale ve chvili, kdy ho zaplatim, uz pojistene nebude.

2. zaplaceni

Abych dostala vsechny dokumenty potrebne k prihlaseni vozidla ve Francii, musim ho nejdriv zaplatit. To znamena dojit do banky a vyzvednout dostatecny obnos penez. Coz taky neni raz dva, protoze se nejedna o par stovek, nybrz o nekolik tisic eur.

3. registrace vozidla

Toho se bojim nejvic. Potrebuju k tomu spoustu dokumentu a vyplnenych formularu. Jsem si jista, ze mi neco bude chybet a odejdu s prazdnou. A budu se na Prefekturu v Thionville muset nekolikrat vratit a vystat nekolikahodinovou frontu. Vzhledem k me fobii z administrativnich zalezitosti je tohle pro me opravdove utrpeni.

4. vyroba statnich poznavacich znacek

Az na Prefekture dostanu tzv. „sedou kartu“, budu si moct v nejakem obchode (tam, kde se prodavaji pneumatiky a autodoplnky) nechat vyrobit statni poznavaci znacku. S tou se pak vratim k prodejci, ktery mi ji nasadi na auto a ja konecne budu moct odjet.

Ten postup se nezda az zase tak slozity, ale ztroskotala jsem dnes uz na bodu cislo 1. Pojistit auto se ukazalo jako pekne zaludny orisek.

Nejdriv jsem si na internetu srovnala ceny tri ruznych pojistoven. MACIF z toho vysel jednoznacne jako nejvyhodnejsi. Naklusala jsem do jejich pobocky v 9 rano, jakmile otevreli. Ujal se me sympaticky, jeste trochu rozespaly mladik.

Prvni zadrhel: muj ridicsky prukaz. I kdyz je na nem francouzsky napsano „Permis de conduire“, nema evropsky format. Asi proto, ze ho mam uz od roku 2001, kdy Ceska republika jeste v EU nebyla. Mladik me poucil, ze jsem si ho mela nechat vymenit do jednoho roku od data vydani meho „Titre de séjour“ – tedy povoleni k pobytu. Na tom je jako datum vydani uvedeno 16.04.2009. Tezko se mi ale vysvetluje, ze to je datum, kdy jsem si o „Titre de séjour“ zazadala. Zhotovit tuhle karticku zabralo francouzskym uradum 7 mesicu.

Ten ridicak by ale mladik byl jeste schopny prekousnout. Daleko vic ho trapilo, ze nemam ve francouzstine zadny doklad o mem predchozim pojisteni a o stavu meho bonusu. Ja s sebou sice prinesla papir, ktery mi vcera zaslala pani z ceske Kooperativy a ve kterem je napsano, ze mam u nich pojisteni na auto od roku 2001 a ze za celou tu dobu jsem nemela zadnou nehodu. Jenze tenhle papir je v cestine, pro Francouze tudiz nesrozumitelny a hlavne neprijatelny. Hned jsem mladika zacala uklidnovat tim, ze jsem samozrejme u Kooperativy zazadala take o preklad do anglictiny. Jenze ten jim zabere 15 dni. Mladik me ale usadil tim, ze ani v anglictine mu to stacit nebude. Musi to byt ve francouzstine.

Navrhla jsem mu, abychom muj bonus nechali plavat a pojistili me auto sice za vyssi cenu, ale bez vybehavani dalsich papiru ve francouzstine. Tahle verze se mu libila, ale jenom do chvile, kdy ve svem pocitacovemu systemu dosel ke kolonce „vykon motoru“. Jako „mlady ridic“, ktery nikdy driv nemel zadne pojisteni na auto, si totiz nemam pravo koupit auto s tak silnym motorem, jako mam ja (136 koni). Zkratka a dobre, MACIF me pojistit nemuze, dokud nedodam ve francouzstine doklad o tom, ze jsem uz v minulosti mela uzavrenou pojistku na auto nejmene 3 roky.

A doporucil mi si mezitim vymenit ten ridicak.

Kdo me zna, tusi, ze jakmile jsem docupitala ke svemu staremu autu, rozplakala jsem se vzteky. A zavolala Motylovi. Motyl slibil, ze zavola svoji bance, ktera me jiste bez okolku pojisti. Ja se ale stejne bojim, ze budu muset shanet overeny preklad toho meho papiru, a kdo vi, jestli v nem pak stejne nenajdou nejakou „nekompatibilnost“.

Aby toho nebylo malo, rozhodla jsem se rovnou stavit na Prefekturu v Thionville a informovat se na vymenu ridicaku. Pan na informacich si nechal vysvetlit mou zoufalou situaci a zhorsil ji tim, ze prohlasil, ze pokud jsem propasla tu rocni lhutu na vymenu ridicaku, budu si muset ve Francii zaplatit autoskolu. Zrejme si ale vsimnul, ze je mi na omdleni, a zacal me uklidnovat, ze pry nekam zavola a overi si to. Nakonec se ukazalo, ze Ceska republika je prece jenom v te Evropske unii, ze jsem tudiz nebyla ani povinna zadat o „Titre de séjour“, a nejsem ani povinna si menit ridicak. A pokud si ho chci vymenit, muzu to udelat kdykoli a zadna lhuta se na me nevztahuje (pan v pojistovne se tedy mylil). Vymenit ho by asi bylo praktictejsi. Kdyz totiz ve Francii udelam nejaky prestupek, budu stejne nucena si ho nechat vymenit, aby mi policie mohla strhnout body 🙂 Vymenit si ho tedy muzu. Ale ne v Thionville. Budu muset do Metz. Tam je vetsi prefektura, vetsi fronty a budu na to potrebovat vic casu.

Tot 1. dil serialu o boji s francouzskou administrativou. Je mi jasne, ze jsem teprve na zacatku. A uz horce lituji, ze jsem se nechala svest myslenkou na pohodlne auto s klimatizaci, s fungujicim radiem a silnym motorem.

PS: Jinak pro vsechny francouzske uredniky Ceska republika neexistuje. V hlave maji porad jeste jenom Ceskoslovensko.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s