Poledni pauzy

Uz nejakou dobu se chystam napsat o pracovni moralce v lucemburskem privatnim sektoru. Urcite se k tomuhle tematu jeste nekdy vratim. Zatim zacnu polednimi pauzami.

Nevim, jestli je to mym osobnim pristupem nebo jestli je tomu tak v Cechach vseobecne, ale kdyz jsem pracovala v Praze, nikdy jsem 2 hodiny na obed nepotrebovala. Nejakou dobu jsem pracovala na Libusi, kde v okoli moc moznosti se stravovat nebylo. Bud jsem tedy obedvala primo v praci, nebo jsme s kolegy zajeli autem do nejblizsi hospody. Zpatky jsme vzdycky byli zhruba za hodinu. Pak jsem taky mela to stesti pracovat v Parizske ulici, kde byl vyber daleko sirsi. Casto jsme s kolegynkami chodivaly do Country Lifu a potom jsme jeste stihaly sviznou prochazku se zastavkou v pekarne („sladka tecka“).

Lucembursko je v tomhle ohledu pod silnym vlivem francouzske kultury stolovani.

Poledni pauza zacina ve 12 a konci ve 14 hodin (s minutovou presnosti). V tomhle casovem rozmezi se nikomu nedovolate, v kancelari nemuzete po nikom nic chtit. Vcera v 11 dopoledne zavolal chlapik z jedne agentury, ze pry potrebuje rychle cenovou nabidku pro klienta, se kterym ma schuzku ve 3 odpoledne. S moznosti, ze bych napriklad zrovna byla pracovne mimo kancelar, nepocital. Mel stesti, v kancelari jsem byla a nabidku mu obratem pripravila. Odeslala jsem mu ji mailem s uderem dvanacte. Chtela jsem mu ale jeste neco upresnit, a proto jsem se mu pokousela dovolat na dva mobily a do kancelare na pevnou. Tam mi nejaka slecna rekla: „Ale on tady ted neni, je prece poledni pauza.“ No jo, prece!

Hlavne ze zacatku sveho pusobeni v me soucasne praci jsem byla silne nervozni, kdyz jsem se pridala k nekterym svym kolegum na obed. V te dobe jsem trpela permanentnim nedostatkem casu, porad jsem mela prace nad hlavu a potrebovala jsem vsechno delat rychle. Obvykle jsem obedvala sendvic u pocitace nebo jsem proste neobedvala. A kdyz jsem se vyjimecne pridala ke kolegum – obzvlast k tem z oddeleni inzerce – myslela jsem, ze z nich vyrostu!

To se nejdriv v restauraci pekne usadi, objedna se piti a pak se povida. Kdyz konecne dojde na objednavku, nejdriv prinesou na stul kosik s pecivem, kterym se pak obzvlaste Francouzi zacnou okamzite zivit. Drobi, ulamuji miniaturni kousky bagety a zaplacnou si tim zaludek. Zrejme proto, aby pak nepocitovali prilis velky hlad, az na stul dorazi predkrm. Budou si ho tak moct daleko dele vychutnavat. Po predkrmu se opet ceka a konverzuje. Ceka a konverzuje. Pak prijde na radu hlavni chod. A potom dezert. A potom kava. A v pripade mych kolegu z inzertniho oddeleni jeste cigeratka na zaver.

A cele to trva presne ty dve hodiny. Dve hodiny, za ktere jsem se pokazde stihla nadherne vystresovat pri pohledu na hodinky a pri pomysleni, kolik prace me v kancelari jeste ceka.

Ne vsichni zamestnanci si muzou dovolit chodit na obed do restaurace kazdy den. Poledni pauzu ale dodrzuji dusledne. Slecna, ktera byvala na recepci (a ted je na materske dovolene), mela to stesti, ze si mohla pres poledne zaskocit domu. Ta, ktera ji ted zastupuje, do prace dojizdi a zustava tedy cely den. Obedva v kuchynce a potom si az do 14 hodin cte casopisy. Jineho kolegu jsem uz nekolikrat potkala ve meste pochodovat tam a zpatky. Ocividne nevedel, co s casem. Ale ani by ho nenapadlo stravit ho v kancelari produktivni praci. Kdepak. To by totiz hrozilo, ze by doslo na neplaceny prescas!

Mam v praci samozrejme i kolegy, kterym timhle prispevkem krivdim. Kteri take obedvaji u pocitace a od rana do vecera se nezastavi. A je pravda, ze to urcite neprospiva jejich zivotosprave a ze prisne dodrzovat poledni pauzy je z hlediska zdraveho zivotniho stylu spravne (az na tu cigaretku na zaver). Udivuje me, jak Francouzi (a taky Belgicani a nekteri Lucemburcani) na polednich pauzach lpi, a je zase udivuju svym pristupem ja. Na moji pozici se vic hledi na vysledky nez na to, kolik casu jsem prosedela v kancelari. Tudiz si muzu dovolit ve volne chvilce sepsat prispevek na blog, i kdyz vim, ze za to zaplatim tim, ze budu mozna muset ozelet poledni pauzu a ze se taky pravdepodobne v sest vecer nezvednu a nepujdu domu.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s