Blyska se na dalsi stehovani

Nezavisly pozorovatel by mohl rict, ze stehovani je moje manie, ze to potrebuju k nejakemu vlastnimu uspokojeni. Ve skutecnosti to nenavidim.

Do Luxu jsem sla s tim, ze je to prestupni stanice do me vysnene Francie. Nejdriv jsem si pronajala pokoj u jedne pani, po 5 mesicich se prestehovala do maleho mestecka na severu, jenze hned nato jsem si nasla praci na jihu a po par mesicich jsem si pronajala byt v hlavnim meste (centralni pozice je nejpraktictejsi). Tenhle muj bytecek ostatne naprosto splnoval predstavy o podnajmu mlade, aktivni, svobodne divky. Jenze na svou kolaudacni party jsem pozvala Motyla a pak se to cele nejak zvrtlo. Najednou uz jsem nebyla tak volna a svobodna jako driv. Po nekolika dalsich mesicich jsme se rozhodli bydlet spolu. Motyl se nastehoval ke mne, ale jelikoz nezna slova jako  „tridit“ nebo „vyhodit“, se vsemi svymi vecmi se ke mne nevesel. Vydrzeli jsme takhle zit pres pul roku, ale celou tu dobu Motyl usilovne hledal.

Motyl je muz ve strednim veku, a jako kazdy muz ve strednim veku, i on by rad „vlastnil“. Hledal tedy domek ne k pronajmu, ale ke koupi. Domek (a ne byt) proto, aby u nas jeho dcery mely dost mista (jenze pro ne by byl i zamek s 30 loznicemi maly) a aby mohl pestovat zeleninu na zahrade (az pozdeji jsem poznala, ze on pouze zasiva a sazi, a ja potom zalevam). Ruznych nemovitosti navstivil mnoho, vcetne jednoho „domu snu“, jehoz jedinym nedostatkem byl vyhled na jadernou elektrarnu. Sice jsme ten „jaderny domecek“ malem koupili, dnes jsme ale radi za pronajaty, skoro novy dum v nove ctvrti jedne ztracene vesnice ve Francii, pobliz lucemburskych hranic.

Ja se vzdycky rychle nadchnu pro kazdy novy napad. Obcas ve mne hloda nejaka ta pochybnost, ale vetsinou se mi ji podari rychle zahnat. Namlouvam si, ze to, co zrovna planujeme, je ten nejlepsi napad na svete. Samozrejme jsem si uvedomovala, ze po detstvi stravenem na horach jsem se nemohla dockat, az se po maturite rozletnu do viru velkomesta, a ze mi pak mestsky zivot naprosto vyhovoval. A dobre jsem vedela, ze krome opalovani mi zahrada nikdy k nicemu nebude, protoze o kytky ani zeleninu se proste starat neumim – vzdycky vsechno casem odumre, at se snazim sebevic. S tim opalovanim to v tech nasich koncinach navic neni az tak horky, a jinak jsem tuhle aktivitu zvladla stejne dobre provozovat i na terase sveho predesleho luxusniho bytecku. Jenze Motyl mi opakoval vsechny prednosti rodinneho domku, navic ten nas je opravdu krasny (az na to, ze neni nas), a predevsim to konecne znamenalo, ze budu zit ve Francii!

Po roce vidim veci naprosto jinak. Pestovani zeleniny uz jsem popsala vyse. Navic ji nestihame konzumovat, protoze jsme neustale nekde v trapu. Zahrady jsme si v lete taky moc neuzili – kvuli pocasi a nedostatku casu – a v zime nam byla na nic. Jo, urcite to bude prima, az (jestli) nam vyrostou kolem domu tulipany, ktere jsme si privezli z Holandska. Ale misto abychom je obdivovali, travime cas v aute dojizdenim do prace (45 minut) a z prace (45 minut). Hodina a pul denne ztracena naprosto neuzitecnou cinnosti – obzvlast kdyz ne vzdycky muzeme jet spolu.

A mohla bych pokracovat: tech par pratel, ktere tu mam, zije v Luxu (az na jednu kamaradku, ktera je v Metz, ale ta zrovna pracuje na svem navratu do Cech). A taky ze Francie je sice krasna zeme, ale ten nas kout je zrovna jeden z nejosklivejsich – byvale doly, ocelarny, sama fabrika a komin a do toho ta jaderna elektrarna. Pet dni v tydnu travim v Luxu a domu do Francie se jezdim jenom vyspat. A o vikendu taky casto jezdim do Luxu – za kamaradama, do kina, na koncerty.

Lucembursko je zlata klec. Jakmile se tu clovek jednou usadi, uz se mu nikdy nebude chtit pryc, a to i kdyz ho po case spousta veci zacne stvat. Hodne cizincu, kteri tu ziji, zacnou byt casem nestastni, ale nemaji odvahu sebrat se a jit zit jinam. Ja jsem se odstehovala 30 km za hranice, ale chci zpatky do zlate klece.

Ve chvilich, kdy mam styskaci krizi, si rikam, ze muj soukromy zivot za nic nestoji (vetsinou kvuli Holkam), prace me stve (obcas), opustila jsem svuj domov, rodinu, pratele a prima praci, a ted ziju na miste, ktere se mi vubec nelibi. Moje posledni krize byla tak silna, ze jsem dokonce pomyslela na navrat do Cech. A to je co rict. Jedine, co me tady v takovych chvilich drzi, je Motyl. Vazne bych o nej nechtela prijit, protoze takoveho uz podruhe nenajdu. Zaroven vim, ze on by byl v Cechach totalne ztraceny.

A tak jsem si s nim v nedeli vecer (pred koncertem Pata Methenyho) vazne promluvila (tady se konecne dostavam k tomu, o cem jsem dneska puvodne chtela psat). Rekla jsem Motylovi, ze ackoli jsem si vedoma toho, ze jsem si to mela vsechno rozmyslet driv, muj soucasny ramec zivota mi nevyhovuje a potrebuju ho zmenit. Rekla jsem mu, ze se chci vratit do Luxu. Pripomnela jsem mu taky to, ze casto opakoval, ze pronajimani je vyhovazovani penez, a ze dobre vim, ze by rad nejakou tu strechu nad hlavou vlastnil. Ja nic koupit nemuzu, protoze nemam zadne uspory (o tom bych ostatne taky nekdy mohla napsat: spousta Cechu si mysli, ze kazdy, kdo pracuje v zahranici, je ohromne v baliku, ale mne se to zatim nejak nedari). Ale rada mu pomuzu s vyberem 🙂

A k memu obrovskemu udivu Motyl vubec neprotestoval. Asi se mu ulevilo, ze nechci odejit do Prahy, a pry by nebyl proti koupi nejakeho pekneho bytu primo v Luxu (bytu, ne domu!). A dokonce by to casove videl uz na letosni podzim! Tomu se mi nechce moc verit. Rekla jsem mu o projektu, na ktery me upozornil jeden znamy, ktery pracuje v jedne mistni realitce (a ktery vi o mych umyslech). Jsou to domy, ktere jsou ve fazi vystavby a k nastehovani budou az tak za dva roky, kousek od hlavniho mesta. Motyl mi na to rekl, ze pokud budeme neco kupovat, byl by radsi, kdyby to bylo primo v hlavnim meste, coz mi naprosto vyhovuje.

Vcera jsem zabrousila na stranky te realitky, kde pracuje ten muj znamy, a objevila neco, co mi prijde site nam na miru. Ve ctvrtek to pujdu omrknout. Sice by to byla hodne velka  nahoda, kdyby hned prvni byt byl ten pravy, navic by musel Motyl nejak zazracne usmlouvat cenu, ale kdo vi? Uz se nemuzu dockat!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s