Styskaci

Chybi mi Praha. Obcas to na me takhle prijde. A tyhle krize byvaji cim dal krutejsi.

Chybi mi spolecenske vyziti. V Praze jsem porad byla obklopena spoustou lidi, az me to nekdy obtezovalo, protoze obcas jsem rada sama. Dneska vzpominam hlavne na to, jak vsichni tyhle lidi byli fajn, jak jsme si po praci chodili sednout na kafe nebo „na pivo“ (i kdyz jsem vetsinou pila neco jinyho) a proste jsme jenom posedeli, pokecali, zasmali se a sli domu. Nebo o vikendech jsme si davali srazy, zasli se nekam najist, nekdy do kina – to je v podstate jedno, hlavni je, ze jsem se vidala s ruznyma skupinkama lidi, ktery jsem mela rada, podnikala s nima ruzny druhy aktivit a bavila se.

Tady to chodi jinak. Tak zaprvy: kamarady bych tu mohla spocitat na prstech jedny ruky. Zadruhy: chybi tady ty prijemny maly podniky, kam se da jit proste jen tak sednout na kafe nebo na sklenicku. Ne, tady se to musi planovat. Vybrat podnik, udelat pro jistotu rezervaci, vhodne se obleknout a vyrazit do baaaru ci restaurace, kde se na vas cisnici budou podivne culit a cekat, ze tam utratite majlant. Tady se neda jen tak zajit na pizzu. Tady se jde na „apéro – entrée – plat – dessert“. Coz krome penez sezere taky spoustu casu, coz je otravny hlavne kdyz se druhy den musi vstavat. Ja navic vetsinou jeste jedu minimalne pul hodiny domu.

U nas na vesnici neni vubec nic. I kdybych nakrasne mela spoustu pratel, nemuzu jim rict: „Kdyz budete mit dneska vecer chut, stavte se.“ Nikdo to nema pri ceste a nikdo se za mnou nepotahne 50 km. Ja vim, mela jsem si to rozmyslet driv. Vzdycky jsem byla naturou spis mestska holka, i kdyz jsem vyrostla na horach. A ted mi mestsky zivot chybi. Lidi v ulicich, obchody, vylohy, kavarny, divadla, kina – ve meste je porad na co koukat a co delat. Nechapu jak nektere mlade maminky dokazou zit v nasi vesnici. To jako s tim kocarkem krouzi porad dokola kolem toho naseho satelitniho mestecka?

Dneska odpoledne jsem musela reprezentovat na jedny pracovni akci. Motyl se slitoval a na akci me doprovodil. Cestou zpatky jsme se stavili v Luxu a prosli se po meste. Ze zacatku jsem se cela tetelila: po dlouhe dobe jsem mohla sve oko potesit vsemi temi mestskymi podnety (koukat po lidech, do vyloh atd.). Jenze jak uz je tady zvykem, v 6 obchody zavrely a mesto se zacalo postupne vylidnovat. Pripomnelo mi to muj prvni dojem z Luxu: mesto duchu.

Zeptala jsem se Motyla, co budeme delat dal. Navrhla jsem, ze bysme nekomu zavolali a vyrazili nekam na sklenku, malou veceri a pak si sli nekam zatancovat. Jenze ouha, nemeli jsme komu zavolat. Jak jsem rekla, moji pratele by se tu dali spocitat na prstech jedne ruky, a navic se mezi sebou moc neznaji. Motylovi pratele maji uz vetsinou rodinu, takze cokoli bychom s nimi chteli podniknout, museli bychom to ohlasit aspon tyden predem, aby si zaridili hlidani atd. Motyl nakonec zavolal aspon jednomu kamaradovi, kteryho mam vazne rada, ale ten uz na vecer neco mel.

Ne ze bych se s Motylem sama nudila, to ne. Ale je pravda, ze zijeme pomerne klidnym, temer rodinnym zivotem. Az na to, ze nemame rodinu. Motyl teda deti ma, ale o tom zase nekdy jindy. Asi je tohle nevyhoda zivota se „starsim partnerem“. Nakonec jsme se vratili domu a koukame na DVDcka. Motyl spi v kresle a ja tukam do pocitace.

Reklamy

5 thoughts on “Styskaci

  1. Pavlusatko 1.3.2010 / 21:14

    Moje mila Vanilko,
    tohle vubec nezni nijak vesele … 😦 Myslim, ze bys potrebovala zdravotni pobyt v Praze … Kdy prijedes?!? A kdybys potrebovala ambulatni lecbu, tak muzu za Tebou prijet i ja a rozveselit Te svou pritomnosti 🙂 Ted mi zacina dvoji vikendovy zivot – jeden vikend macechou, druhy vikend slamenou vdovou a v tom slamenem vikendu nemam co delat 😉
    Taky se mi styska a casto na Tebe myslim. Tesim se na dalsi psani 🙂 snad uz budes veselejsi 🙂
    pa P

  2. Vanilka 1.3.2010 / 21:44

    Kdy prijedu? O tom jsem prave napsala: na konci dubna 🙂
    Ale kdybys predtim chtela prijet ke mne, urcite budes vitana – sama nebo s manzelem, to je jedno.
    Ten tvuj dvoji zivot mi neco pripomina: ja jsem jeden vikend macechou a druhy vikend mam Motyla jenom pro sebe. Ale vy to mate asi zarizene jinak, kdyz mas ty druhe vikendy slamene…

  3. BAFI 2.3.2010 / 00:22

    Moien 🙂

    Ja to mam s temi slamenymi dny podobne – prave jsem slamena mimo rodne mesto (ackoli jsem na rozdil od tebe jen doslova par hodin vzdalena.. a taktez na rozdil od nekterych mam slamene spise tydny nez vikendy). Ale prace me bavi, i pres tuto nevyhodu (jedna se vubec o nevyhodu, kdyz cloveku nekdo pripravi snidani, plati hotel a kazdy den uklizi koupelnu zatimco si ja milostive pracuju…:) ) Doufam, ze mi toto nadseni jeste nejakou dobu vydrzi…

    Nevyhodou ale je nedostatek casu – vsechno to, o cem jsi, Vanilko, psala… To by mi mohlo byt dostupne (a samozrejme urcite je…) ale neni na to cas. Vzdycky mi pripadly vymluvy na cas trapne „dulezite“, ale je to tak. Kolikrat se mi postestilo se jit jen tak projit centrem? Malo… A jsou nekteri lidi, ktere bych rada videla, a kteri nejsou v nasem meste skoro vubec – vid, Vanilko 😦 Doufam, ze se tedy uvidime v dubnu, kdyz se za nami prijedes podivat 🙂 Bude to asi pro tebe tezke – tolik turistu na tobe bude viset a hodnotit tvou znalost naseho mesta 🙂 Tak kdyz budes mit chut setkat se s nekym, kdo o nem vi jeste min nez ty (kovarova kobyla chodi bosa, jak vime…), budu moc rada!

    Pa

  4. Vanilka 2.3.2010 / 13:27

    Mam v planu si aspon jeden vecer rezervovat a svolat nejaky mensi sraz. Urcite dam vedet!

  5. evahriv@gmail.com 22.3.2010 / 23:42

    Marti, ani nevis, jak se v tomhle Tvym prispevku poznavam! I ve Francii mi chybi ta nejslavnejsi ceska lez „Pojd na jedno!“, tady se ze zvyku a kvuli cenam piva vazne chodi na jedno a nejlepe male (rikam tomu „panak piva“)

    Tohle je odvracena strana zivota v zahranici, v Cechach mi kazdy rika „Ty se mas, sladka Francie!“ a predstavuje si buh vi jaky kazdodenni zivot tady vedu, ale presne tohle je odvracena strana takovyhle zkusenosti, ktera je ale na prvni pohled min viditelna… Mne to tady za 3 mesice konci, odnesu si z toho do dalsiho zivota dobry i zly a Tobe prejdu COURAGE a diky za tenhle (byt pesimistickej, ale hodne vystiznej) prispevek!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s