Vyhvízdaná

Tento týden už se mi dvakrát stalo, že když jsem procházela okolo dělníků pracujících před naší redakcí, začali hvízdat.

wolf-whistling-3Dosud jsem žila v přesvědčení, že pánské hvízdnutí je poněkud neomaleným projevem obdivu vůči kolemjdoucí ženě, leckdy spoře oděné (viz ilustrační obrázek).

Spoře oděná jsem vzhledem k vedru možná byla. Ale významem jejich hvízdání si už tolik jistá nejsem, když před sebou tlačím ten svůj 25týdenní pupek a na puse mám opar.

Uniklo mi něco?

Znamená dnes hvízdání už něco jiného?

Nebo mě chtěli vypískat?!

Ranní šoky

Klasické ráno.

Budík zvoní v 6:30, pak v 6:40, v 6:50, v 7:00.

Motýlek pootevře oko a vykřikne: „Spinkat!“

Já: „Nene, musíme vstávat.“

On: „Mámo, spinkat!“

Já: „Vstávat!“

Takhle se chvilku dohadujeme, než vyskočí a tahá z postele on mě. Pak utíká vytáhnout rolety.

V koupelně už je naprosto probuzený, hraje si s auty a já se u toho snažím obléct sebe i jeho.

Pak snídaně. Zatímco se vaří voda na čaj a ohřívá se mléko, Motýlek se cpe koláčem a já si připravuju müsli. Pak přichází na scénu Motýl, dává Motýlkovi mléko, já hltám snídani a vracím se do koupelny učesat, namalovat, vyčistit zuby. Potom honím Motýlka, aby si taky vyčistil zuby.

Před odchodem z domova chci ještě dát prádlo do pračky a napustit v zahradě bazének, aby se nám do odpoledne ohřál. Vracím se domů, zavírám okna a stahuju rolety aspoň do půlky, jinak se nám byt hrozně vypeče.

Když se snažím Motýlka přimět k tomu, aby si obul boty, zvoní mi telefon. Je moc daleko, ale Motýl stojí poblíž. „Kdo je to?“ ptám se ho, abych dokázala zhodnotit, jestli je opravdu nutné ho zvednout. „Tvoje máma,“ zní odpověď.

Proč mi volá tak brzy ráno? Vždyť ví, jak to u nás ráno obvykle probíhá. Určitě se muselo něco stát.

Vyskočím, ale už je pozdě, mobil přestal zvonit. Hned volám zpátky. Mamka nedostupná.

Dělá se mi mdlo. Hlavou mi probíhají všechny ty tragické zprávy, které jsem včera četla v novinách a zaslechla v rádiu: jak lidé z horka kolabují, obzvlášť ti v pokročilejším věku.

Vytočím mamčino číslo podruhé a ozve se veselý hlas: „Dobré ráno!“

„Co se stalo?“ vybafnu.

„Všechno nejlepší k svátku!“ zazní mamčino a tátovo duo.

Ufff :-)

Jaký bude?

Volně navážu na předchozí příspěvek.

Druhé těhotenství je výrazně jiné než to první. Především ho už tolik neprožívám. Dokonce bych řekla, že si ho většinu času ani neuvědomuju. Občas dokonce zapomenu, že jsem těhotná, a překvapeně zírám na svoje břicho, když mě to miminko uvnitř kopne.

Nejspíš je to tím, že většinu mých myšlenek zabírá Motýlek. Stále pociťuji záchvěvy nostalgie a lítosti, když si uvědomím, že už nebudu jenom jeho máma. Jaké to bude pro něj? Jaké to bude pro mě? Včera pyšně volal na svoje kamarády v jesličkách, že jsem „JEHO máma“. A já se tomu smála a říkala mu: „Vždyť to všichni vědí, že jsem tvoje máma. A vždycky budu!“ Jenže na podzim budu máma taky jeho brášky. Už nebudu jenom jeho a úplně mě to bolí za něj. S tímhle se špatně vyrovnávám, ale měla bych, abych mu to mohla nějak rozumně vysvětlit, až bude potřeba…

Tedy těším se, až budu mít dvě děti, a zároveň bych chtěla, aby to napořád zůstalo tak, jak je to teď. Je těžké to vysvětlit a popsat, i já sama s těmito pocity dost zápasím.

Představuju si, jaký ten náš druhý kluk asi bude. Bude se Motýlkovi podobat? Nedávno jsem se koukala na Motýlkovy fotky od narození až dodnes a přijde mi, že už tomu čerstvému novorozenci vůbec není podobný!

Bude taky tak čiperný, usměvavý a společenský?

Taky tak tvrdohlavý? A soustředěný, když ho něco zaujme?

Jaké mu dáme jméno? A jak mu budu říkat tady na blogu? Už tady mám Motýla a Motýlka, nic dalšího mě nenapadá… Co navrhujete?

 

 

Brácha

Přesně před týdnem jsem byla na velkém ultrazvuku v druhém trimestru.

Tentokrát mě poprvé za toto těhotenství doprovodil i Motýl. Nejspíš naposled, protože – přiznejme si – u druhého (jeho čtvrtého!) dítěte už člověk není ze všeho tolik „paf“ jako u toho prvního.

Ráno jsem se Motýlka zeptala, co by si přál: jestli by chtěl, aby mimi bylo kluk nebo holka. Bez váhání odpověděl: „Kluk.“ Nevím ale, jestli to prostě náhodou nebylo jednodušší vyslovit :-)

Každopádně jeho přání je mi rozkazem: v říjnu mu porodím malého brášku.

Jsem moc ráda. Na začátku těhotenství jsem byla přesvědčená, že to bude kluk, ale postupně se toto přesvědčení někam vytratilo a já si nebyla jistá, jestli se jedná o předtuchu nebo spíš přání. V poslední době mi připadalo, že je to moje břicho oproti prvnímu těhotenství nějaké jiné. Začala jsem si tedy pro jistotu představovat i variantu, že by to byla holčička. Taky by to šlo :-) Ale teď, když už vím, že je to kluk, to můžu říct naplno: vždycky se mi líbila myšlenka být „máma od kluků“. Doufám, že budu jejich maminečka milovaná a že mě budou pusinkovat a rozmazlovat. A já jim za to budu brát zablácené oblečení, smradlavé ponožky a hudrovat nad naškrábanými domácími úkoly :-) Doufám, že se nebudou moc prát. Že budou mít hezký vztah, že budou parťáci.

Samozřejmě mi to řeší i ty čistě praktické záležitosti. Třeba jsem při nákupu oblečení pro Motýlka nikdy nedávala moc pozor na to, aby bylo barevně neutrální pro případ, že by v budoucnu měl malou sestřičku. Teď jsem pociťovala jemné záchvěvy stresu, když jsem si vybavovala všechna ta modrá bodýčka, trička s auty, bundy s trakotry, které by asi holčička nosit nechtěla (nebo bych jí je ani nechtěla oblékat).

Jsem zvědavá, jaké to bude. Zatím u Motýlka na svoje rostoucí břicho moc velký důraz nekladu. Pořád mám pocit, že je ještě moc brzy. Jen mu občas připomenu, že je uvnitř mimi, a teď nově, že to bude kluk a že on tedy bude ten „velký brácha“. Ale přijde mi, že je mu to zatím naprosto lhostejné. Hodlám o tom začít víc mluvit po letních prázdninách, až spolu budeme trávit víc času, neboť už budu na mateřské a on bude do jeslí chodit jen na 2 dopoledne v týdnu. Budu mu ukazovat fotky, když byl on miminko, a zapojím ho do příprav, třídění oblečků, instalaci postýlky apod.

Máte nějaké další rady, jak připravit dítě na příchod sourozence?

 

Souboj deodorantů

Před časem jsem na Instagramu slíbila, že napíšu o souboji deodorantů, který jsem si sama pro sebe uspořádala.

IMG_3209

To je totiž tak: jednou z věcí, které mi přineslo mateřství, je, že mi už není úplně jedno, co do svého těla dostávám. Dřív jsem nevěnovala téměř žádnou pozornost složení potravin, natož kosmetických výrobků. Teprve během prvního těhotenství mi došlo, že by možná nebylo úplně od věci se nad tím občas zamyslet.

A v rámci mého hlubokého zamýšlení jsem se začala zabývat i otázkou hliníku v deodorantech. Přišla jsem na to, že se dají sehnat i deodoranty bez obsahu hliníku. Na pár z nich jsem narazila třeba v lékárnách. Poprvé jsem automaticky sáhla po své oblíbené značce La Roche-Posay. Ovšem jejich deodorant mě velmi zklamal. Motýlovi sice voněl, ale mně vůbec. No a hlavně jsem s ním celý den měla pocit, že jsem si do podpaží nastříkala mýdlovou vodu, která se postupně rozpouštěla. Tedy přišlo mi, že se potím ještě víc, než kdybych deodorant nepoužila vůbec.

Samozřejmě taky vím, že je rozdíl mezi deodorantem a antiperspirantem. Hlavní funkcí deodorantu není zabránit pocení, ale likvidovat nelibou vůni. I přesto se mi zdá, že většina deodorantů pocení omezuje. Až na ten La Roche-Posay. Dala jsem mu šanci dvakrát – ne že jsem ho dvakrát použila, ale dvakrát jsem si ho koupila! Ale ten druhý jsem nevypotřebovala ani do půlky a vztekle ho hodila do koše. I přesto, že je dost drahý. Zatímco „obyčejné“ deodoranty (Rexona, Fa, Nivea atd.) se v supermarketech dají koupit za 2 až 3 eura, za tenhle jsem zaplatila něco málo přes 10 euro!!

Druhý kandidát byl deodorant od Vichy. S tím jsem byla daleko spokojenější. Hezky mi voněl a zvládl i zátěžovou zkoušku v podobě stresujících situací na letišti. Taky cena je daleko přátelštější. Bohužel při podrobnějším prostudování složení jsem zjistila, že tento deodorant hliník obsahuje.

IMG_3279Svého favorita tedy hledám dál. Nedávno padl můj zrak na deodorant SebaMed dostupný v supermarketech za +/- 4 eura. Neobsahuje hliník, alkohol, barviva ani konzervační látky. Hezky voní a testuji ho za extrémních podmínek: 36 stupňů přes den (a prý bude hůř), 28 stupňů v noci (i když v noci deodorant stejně nepoužívám). A zatím tuto zátěž celkem zvládá.

Co vy, máte nějakého voňavého favorita?