Koupíme si nového tatínka

Debaty s Motýlkem jsou někdy opravdu zajímavé.

Dnes u oběda s tátou rozebíral, co všecho žerou krokodýli. Motýl mu pak vyprávěl, že když jsme spolu byli na Kubě, drželi jsme malého krokodýla-miminko v náručí. Ale že i to krokodýlí miminko muselo mít zavázanou pusu, aby nás nekouslo. A velký krokodýl by tátu klidně mohl sežrat.

„No jo…“ zamyslel se Motýlek. „To bych si pak musel jít koupit nového tatínka!“

🙂

Ráj dětskýma očima

O víkendu u nás byly Motýlovy holky. V poslední době se na ně vždy velmi těším – ze zcela zištných důvodů. Báječně mi totiž zabaví Motýlka, a to takovým způsobem, že o něm třeba celé dopoledne nevím.

Po nedělním obědě se Motýlek a holky chtěli koukat na pohádku. Vybrali si Dobu ledovou 2. A já jsem se k nim ráda přidala – aspoň na závěr, když jsem uložila Kocourka k odpolednímu spánku a poklidila v kuchyni.

Úplně na konci je scéna, kde se taková ta malá veverka, jejímž smyslem života je lískový oříšek, dostane do ráje, kde je na obláčcích rozseto spousta malých lískových oříšků a v dálce jeden obrovský. Veverka se k němu pomalu tanečními kroky blíží, a když ho má na dosah, najednou jí z mrákot probere lenochod (? – nebo co je to vlastně za zvíře) a  nadšeně jí oznámí: „Prober se! Zachránil jsem ti život!“ A veverka se na něj strašně rozzlobí, začne ho bouchat a pronásledovat – zkrátka má obrovský vztek. Protože chtěla zůstat v ráji, zatímco on ji přivedl zpátky k životu, do reality, ve které je tak zapeklitě těžké získat jeden malý lískový oříšek.

Motýlek měl s tak dlouhou pohádkou samozřejmě potíže. On je pořád zvyklý koukat na Večerníčky na DVD. Sice je schopný zkouknout celé DVDčko najednou, ale vyhovuje mu, že jsou jednotlivé příběhy kratší. Tu Dobu ledovou podle mě nepochopil.

A ta závěrečná scéna mu opravdu zamotala hlavu. „Proč se ta veverka zlobí?“ ptal se zmateně. Pustila jsem se tedy do složitého vysvětlování, co je to ráj, ale zamotala jsem se do toho, protože se mi nechtělo začínat mluvit o smrti. „To je složité… jednou to pochopíš,“ zakončila jsem to zoufale.

Naštěstí mě zachránila Motýlova starší dcera: „Ta veverka spala,“ řekla Motýlkovi. „A ten lenochod ji probudil. Ty máš taky někdy špatnou náladu, když spinkáš, něco hezkého se ti zdá a maminka tě přijde probudit.“

Hned jsem se toho chytla a dodala jsem: „To je pravda! Někdy mě dokonce taky boucháš.“

Uf. Byla jsem zachráněna. Proč mě to nenapadlo, vysvětlit to takhle? Vždyť je to tak jednoduché. Aneb některé věci si lépe vysvětlí děti mezi sebou.

Prospěšné změny plánů

S lucemburským počasím je potíž: je naprosto nevyzpytatelné. Pravidelně sleduji předpověď počasí, v telefonu mám hned dvě aplikace, které porovnávám… a které se průběžně přizpůsobují aktuální situaci🙂

V noci z pondělka na úterý lilo jako z konve, provazy vody padaly na zem i ráno, když jsem vypravovala Motýlka do školky. Rozhodla jsem se tedy, že raději do školky pojedeme autem (většinou chodíme pěšky – máme to docela blízko). Když jsme přijeli na parkoviště u školky, nad námi byla modrá obloha, mraky se protrhávaly a prosvítalo skrz ně sluníčko. Rozhodla jsem se nechat auto u školky, naložila jsem Kocourka do kočárku a vyrazila pěšky na malý nákup do supermarketu, kam sice chodím pěšky pravidelně, ale je o dost dál než školka. Samozřejmě než jsem k němu stačila dojít, zase se rozpršelo. A pořádně. Na kočárek jsem měla pláštěnku, na sebe nikoli.

Nachytat jsem se ale nechala znovu ten samý den odpoledne. Zase vykouklo sluníčko, a tak jsem Motýlka vylákala na naše oblíbené hřiště uprostřed krásného parku s rybníčkem. Teď na podzim tam vládne taková melancholická atmosféra – skoro žádné děti, na stromech už žádné listí ani kaštany… Nicméně s Motýlkem jsme se tam tentokrát krásně vyblbli: užívali jsme si, že máme prolézačky sami pro sebe, udělali jsme si z jedné z nich náš koráb, kolem nás plavali žraloci a krokodýli… a na závěr jsme ještě s jednou kanadskou maminkou a její dcerkou skákali do hromad z listí. Akorát jsme u toho zase docela dost zmokli.

Nevím, jestli to s tím má nějakou spojitost, ale následující den Motýlek onemocněl. Ráno se probudil celý ukňouraný (což není vůbec neobvyklé) a stěžoval si nejdřív na bolest v krku, kterou pak přesunul na zub. Zkoumavě jsme mu hleděla do pusy, ale nic jsem neviděla. Rozhodla jsem se tedy, že ho stejně odvezu do školky a pokud ho zub bude bolet i v poledne, až si pro něj přijdu, objednám ho k  zubaři. Jenže když jsme přicházeli ke školce, všimla jsem si, že se klepe jak osika a je celý rozpálený. Tak jsme to otočili zase zpátky domů a odpoledne k doktorce.

Všechny moje plány musely jít samozřejmě stranou, na což obvykle reaguji dost špatně. Jsem plánovací typ, neumím improvizovat. Ale s dětmi se to člověk asi naučit musí a já na sobě vidím pokroky.

img_6479Že budu mít najednou doma zase obě děti od rána až do večera (a samozřejmě i od večera do rána), mi nejdřív nahnalo hrůzu, ale po dvou dnech s překvapením konstatuji, že to zvládáme skvěle. Především já jsem se jaksi uvolnila a přestala řešit, jak mám to protivné nemocné dítě celý den zabavit. Včera jsem na něj raději mluvila co nejméně a nechala ho skoro celý den čučet na pohádky. Byla jsem ráda, že u toho leží pod dekou a „odpočívá“. Samozřejmě bych byla ještě raději, kdyby třeba na chvíli usnul, ale je mi jasné, že u Motýlka je tato alternativa prostě sci-fi. Alespoň mám velké štěstí, že mé druhé dítě je méně náročné, co se spánku týče. Obvykle přes den spí v kočárku, ale změna situace ho vůbec nerozhodila, a nakonec spí krásně (a dlouho!) i v postýlce. Dochází tak k situacím, kdy Kocourek spí a já s Motýlkem se k sobě tulíme pod dekou na kanapi, on kouká na pohádky a já si čtu knížku! Přitom jsem se bála, že tu budu lítat jako hadr na holi kolem nemocného dítěte s batoletem zavěšeným na noze. Ale abyste si nemysleli, že jsem lenora líná, tak: navařeno jsem měla už ze začátku týdne (neboť jsem teď co se vaření týče skvěle organizovaná!), dnes dopoledne jsme docela dlouho patlali modelínu a pak stavěli „domeček“ z Lega (viz foto jako důkaz – to nahoře je prý fontána…) a odpoledne jsme si dopřáli krátký pobyt na čerstvém vzduchu. A nezmokli jsme!

 

Bridget v letech

Třetí díl Bridget Jonesové přišel do českých kin mnohem dřív než do těch lucemburských. Facebookové statusy mých českých kamarádek se předháněly v superlativech. Slibovaly, že se budu smát od začátku do konce. A některé dokonce tvrdily, že tenhle poslední díl je ze všech nejvydařenější.

Já se teď do kina moc nedostanu, ale když už, tak zajít na intelektuálně nenáročnou odpočinkovku s některou z mých kamarádek je přesně to, co potřebuju. Takže jsem se opravdu těšila. Zřejmě jsem měla přehnaná očekávání způsobené oním výše zmíněným „básněním“. Do kina je lepší chodit bez očekávání. Totéž platí o knihách. Raději se vyhýbám zaručeným bestsellerům, anebo je čtu, teprve když jejich nejzlatější éra opadne (to teď neplatí, momentálně nečtu téměř vůbec nic).

Nebudu chodit kolem horké kaše. Bridget mě zklamala. Nesmála jsem se od začátku do konce. A nedokážu si to nijak rozumně vysvětlit. Že by to bylo dabingem? Netuším, jestli mé kamarádky v Čechách šly na dabovanou nebo na původní verzi. Já byla na původní verzi s francouzskými titulky. Ne že bych se za celou dobu nezasmála vůbec. Vtipné scény tam byly. Ale některé mi přišly spíš trapné. Od té doby dumám nad tím, jestli by mi teď stejně trapné připadaly i předchozí dva díly, kdybych si je znovu pustila. Změnila jsem se já nebo Bridget?

Každopádně doufám, že jsem nezestárla jako Bridget. Nebo ještě hůř – jako Mark Darcy! Než jsem si na jeho nový vzhled zvykla, přišlo mi, že utekl z domova důchodců. Když se schylovalo k jeho první postelové scéně, váhala jsem, jestli bych si raději neměla zakrýt oči. Bridget mělo ve filmu být, myslím, 42 let. Mám hned několik stejně starých kamarádek a musím říct, že vypadají mnohem lépe! Markovi bych řekla tak sedmdesát.

Mark mě ale zarazil nejen vráskami a jakousi „zašedlostí“, ale i přehnanou upjatostí. I v předchozích dílech hrál suchara, ale to bylo ještě celkem roztomilé. V posledním díle je to ale zahnáno do extrému a výsledek je opět takový… trapný.

Jak se nová Brdiget Jones líbila vám? 

bridget