Jak si užít nemoc

Být nemocná není žádná velká zábava.

Jako četbu milující dítě jsem své různé chřipkové stavy vždycky snášela celkem dobře. Zůstat celý den v posteli, číst si, občas si změřit teplotu a vypít čaj – co je na tom špatného? Na to, že by mi někdy bylo špatně tak, že bych nemohla číst, si nevzpomínám. To přišlo až někdy ve dvaceti s pořádným zánětem dutin.

Dnes se mají věci jinak. Svá občasná nachlazení statečně přecházím. Zůstat doma na nemocenské, na to prostě nemám čas. Když už zůstanu doma, znamená to, že je mi vážně hodně zle. “Užít si nemoc” v tomhle kontextu není doopravdy možné.

Už tři dny kašlu jako tuberák (ne že bych někdy slyšela kašlat někoho, kdo má tuberu…) a rve mi to plíce, bolí mě v krku a ve svalech a v kloubech, a pořád doufám, že “to bude dobrý”. Až na to, že jsme o víkendu měli s Motýlem v plánu jet lyžovat, jenže mnou naordinované léky vyštrachané v šuplíku v koupelně nějak nezabírají. Asi budu muset k doktorovi. Celé odpoledne se mu snažím dovolat, a když se mi to konečně podaří, jeho sekretářka se mě zeptá, kdy by se mi to tedy příští týden hodilo. Vysvětluju, že příští týden už hodlám být vyléčená! Nakonec dostanu termín na zítra dopoledne. To mi teda bude muset předepsat nějakou zázračnou pilulku, abych do soboty byla fit!

Už je to tak – má choroba mě zřejmě připraví o lyžařský víkend. Taky nemůžu chodit běhat, což znamená, že svůj trénink na půlmaratón budu potom moct začít zase pěkně od začátku (jakmile týden vynechám, ta těžce vybojovaná forma kamsi zmizí). Nehledě na to, jak blbě vypadám s tím svým odřeným nosem a oroseným čelem z toho, jak pořád kašlu. A svoje bacily navíc prskám i na své kolegy. Ale copak se to hodí, zůstat doma na nemocenské přesně týden poté, co jsem ve své staronové práci začala?

I když je mizerně mému tělu i duši, snažím se na celé situaci najít něco pozitivního. Tak například:

• Nemusím jít běhat. Já vím, že si protiřečím. Jenže pravda je taková, že večer po práci, když je venku tma a zima, se k běhání často musím zdlouhavě přemlouvat. Toho jsem díky své nemoci ušetřena. A ani nemusím hledat žádné trapné výmluvy.
• Můžu se zabalit do deky, pít čaj a číst si. Ještě na tom nejsem tak bledě, že bych šla z práce rovnou do postele spát. Kdepak, ještě pár hodin si budu pěkně kašlat na kanapi s knížkou.
• Nemusím vařit. Teda aspoň doufám, že mě dneska příprava večeře mine.
• Když jsem na někoho protivná, budu to moct zpětně svést na to, že mi nebylo dobře. 
• Má nemoc by dokonce mohla být vhodnou záminkou k tomu, aby Motýl konečně zapálil oheň v našem krbu, který jsme od nastěhování – i přes extrémní mrazy – ještě nevyzkoušeli.

Dám vědět, jestli se mi povedlo ho přesvědčit

Štítky:nemoc, zdraví