Co si počnu, až vyhraju auto?

15 Pro

V našich novinách pořádáme spoustu čtenářských soutěží. Je to jedna z hlavních náplní mojí práce. Zaměstnanci naší společnosti se samozřejmě našich soutěží účastnit nesmí, což logicky platí i pro mě. A někdy mě to mrzí, třeba když předávám výhercům voucher na cestu do New Yorku, ke kterému ještě dostanou kapesné na shopping ve výši 2000 dolarů, nebo klíčky od nového auta…

Nejsem příliš hravý člověk, ale právě díky své profesní deformaci se v poslední době občas nějaké soutěže zúčastním. Obvykle je to v supermarketu, kde nejčastěji nakupuju. Teď před Vánoci jsem při každém placení nákupu u pokladny dostala letáček k vyplnění. Musí se zodpovědět velmi jednoduchá otázka a vhodit do urny. Pro jistotu jsem se zúčastnila hned dvakrát (i když je mi jasné, že někteří jiní soutěžící vyplňují desítky, možná stovky letáčků, aby zvýšili svou šanci na výhru). Teď čekám, až mi zavolají, že jsem vyhrála první cenu: nový Citroen Cactus.

citroenc4cactus201403_1

Jak píše Pierre Franckh v knížce Jak si správně přát, základem úspěchu je ve splnění našich přání doopravdy věřit. A tak jsem se téměř celou cestu ze supermarketu minulý pátek zabývala myšlenkou, jak s tím novým autem vlastně naložím. V nákupní galerii bylo vystavené a vypadá opravdu hezky. Ještě nikdy jsem nevlastnila zcela nový vůz, zatím jsem měla vždy auta ojetá. Na druhou stranu se svým aktuálním autem jsem velice spokojená. Jednou z jeho výhod je, že má automatickou převodovku, což jsem sice původně nechtěla, ale nakonec jsem si zvykla natolik, že už by se mi asi zpátky k manuálnímu řazení vracet nechtělo. A myslím si, že to auto, které vyhraju, automatickou převodovku mít nebude, protože auta v soutěžích bývají obvykle základní modely bez podobných vymožeností. Mohla bych si tedy nechat svoje auto a to nové, které vyhraju, prodat a peníze buď utratit za něco jiného (a že by se našlo věcí!), nebo naopak neutratit a mít dobrý pocit z toho, že mám konečně nějaké úspory. Zároveň ale vím, že moji rodiče by nové auto potřebovali jako sůl, protože s tím, které mají teď, se už vážně začínám obávat o jejich bezpečnost. Takže asi udělám dobrý skutek a to nové auto jim daruji. Ale nebude se muset platit nějaký přehnaně vysoký poplatek za import nového vozu do ČR? V tom případě bych jim tedy raději měla dát to svoje ojeté (za ojeté vozy se snad neplatí). Jenže moje mamka určitě auto s automatickou převodovkou nebude chtít řídit.

Tak já nevím, jak si s tím poradit. Možná by bylo lepší, kdyby to auto vyhrál někdo jiný :-)

Motýlí návštěva Zürichu

10 Pro

Vím, že bych měla psát česky Curych (a ne Zürich), ale na tuhle českou verzi si asi nikdy nezvyknu.

Motýl měl v pondělí jednání v Zürichu a tentokrát vzal mě a Motýlka s sebou. V pátek večer jsme odjeli k jeho rodičům do Colmaru a zůstali tam do nedělního dopoledne. Odtamtud je to do Zürichu jen hodina a čtvrt cesty.

Po příjezdu jsem se ubytovali v nádherném hotelu hned u jezera a vyrazili do víru vánočně vyzdobeného velkoměsta. Motýlek statečně snášel kodrcání v kočárku, jen občas si vyžádal vystoupení a ťapání.

Vypila jsem svůj první letošní svařák. Vlastně nejen letošní. Vždyť minulé dvě zimy jsem byla buď těhotná nebo kojící. Asi proto se mi po něm pěkně točila hlava.

Po krátké odpočinkové pauze v hotelu jsme si dali večeři ve vegetariánské restauraci Hiltl, kterou jsem našla při vyhledávání baby-friendly podniků v centru Zürichu. Překvapilo mě, jak byla restaurace v neděli večer plná. Že by vegetariánské jídlo bylo teď tak populární? Pochutnal si i Motýl, který se nejprve na můj bezmasý výběr moc netvářil. Vybral si jídlo z exotičtější části jídelního lístku – jakýsi asijský, velmi pálivý recept. Já jsem zvolila jednoduchost: gnocchi s rajčatovou omáčkou, o které jsem se podělila i s Motýlkem, kterému moc moc chutnaly. Trochu mě zklamal na webu avizovaný dětský koutek. Ale aspoň měli místo pro kočárek, k dispozici tu samou dětskou židličku Stokke, jako má Motýlek doma, a pastelky, které Motýlek miluje. Kromě toho bylo možné kreslit fixami i na skleněné zábradlí u schodiště, což je pro děti jistě originální zážitek. Až na to, že většina fixek bylo už vyschlých.

V pondělí ráno Motýl vstal moc pozdě, takže se vzdal hotelové snídaně a odchvátal na schůzi. To my s Motýlkem jsme si hotelovou snídani dopřáli. Teda hlavně já. Motýlek snědl jen jeden koláček ve tvaru koule, pěkně si tak zaprasil ruce a krásně pak zapatlal okno. Nejklidnější byl totiž na okenním parapetu, kde seděl a pozoroval ptáky, kachny a labutě plující na kanálu vedoucím do jezera, zatímco já si celkem v klidu vychutnala hned dvě kávy s mlékem!

Potom jsem měla v plánu procházku se zastávkou v další kavárně z mého baby-friendly seznamu a nějaké malé nákupy. Na kavárnu ani nákupy ale nedošlo, protože jeden z Motýlových obchodních partnerů na schůzi nedorazil kvůli stávce na belgickém letišti, schůze tím pádem skončila dřív a Motýlův švýcarský šéf nás všechny tři pozval na oběd. Takže jsme se jen stihli projít kolem jezera a už jsme chvátali zpátky do hotelu, kde nás Motýl i se zavazadly vyzvednul autem a odvezl do restaurace. Ta byla ve velmi business stylu, takže návštěva batolete tam byla poněkud kuriózní. Hned za naším stolem byl otevřený regál plný sklenic na víno. Ke konci už Motýlek absolutně nedržel na místě a začal tam pobíhat jak neřízená střela. Nechápu, jak je možné, že se to obešlo bez střepů či jiné katastrofy. Snad jsme Motýlovi před jeho šéfem nepokazili seriózní pověst.

No a pak jsme jeli domů.

Večer jsem zjistila, že jsem v hotelem zapůjčené dětské postýlce zapomněla Motýlkovu opici, která hraje ukolébavky. Hned v úterý jsem do hotelu volala a moc milý pán v recepci mi slíbil, že nám ji pošle poštou. Tak snad to nebude dlouho trvat.

 

Je můj syn génius?

5 Pro

S nadšením jsem splnila svůj plán, který jsem si vytvořila v hlavě už minulé Vánoce: že pro Motýlka vlastnoručně vytvořím adventní kalendář. Inspiraci jsem hledala na Pinterestu. V půlce listopadu jsem nakoupila 30 krabiček zápalek (stačilo by mi 24, ale prodávali je po deseti), arch zeleného papíru, filcové hvězdičky, lepidlo, třpytkovou tužku a pár dalších dekorací. S výsledkem jsem byla nadmíru spokojená. Překonala jsem sama sebe. Jsem totiž dost manuálně nešikovná, a tak jsem se trochu bála, aby výsledek nebyl moc „upatlaný“.

adventni_kalendar

Bohužel moje veledílo hned 2. prosince Motýlek trošku přizdobil černou fixou, čímž zhatil můj záměr používat tento adventní kalendář každý rok. Ale později jsem se smířila i s myšlenkou, že na Štědrý den z kalendáře možná stejně nic nezbyde.

Motýlek z něj byl velmi nadšený. Až moc. Hned začal otvírat všechny krabičky a já zjistila, že je moc malý na to, aby pochopil, že má otvírat jen jednu denně. Asi mi to mělo dojít dřív.

Překvapil mě ale v úterý, kdy jako první otevřel krabičku s číslem 2. Vtipná náhoda, pomyslela jsem si.

Ve středu otevřel jen jednu krabičku. Opět tu správnou, tedy s číslem 3. Jak mohl vědět, že je 3. prosince?

A včera otevřel čtyřku. To už jsem pocítila mírné mrazení v zádech. Je mu 20 měsíců a čísla ho nikdo neučil!

Dneska zatím adventní kalendář ignoruje a já jsem za to docela ráda. Mít geniální dítě by pro mě byla asi příliš velká zátěž.

 

Produktivní dopoledne

29 Lis

Dnes sama ze sebe žasnu.

Pospali jsme si do osmi, pak jsme vstali, nasnídali se a Motýl pak jel s Motýlkem pro holky a na nákup. Měla jsem „volné“ dopoledne a spoustu plánů, jak s ním naložit.

Nejdřív jsem dala do pračky Motýlkova ušmudlaného psa a pár dalších kousků prádla.

Pak jsem vytáhla vánoční ozdoby, navěsila světýlka do oken a rozmístila po domácnosti pár dalších dekorací.

Když jsem s tím skončila, přendala jsem prádlo z pračky do sušičky a pustila se do pečení perníčků. Těsto jsem si připravila už předevčírem.

Když jsem vytáhla z trouby poslední plech s perníčky, využila jsem toho, že se muž s dětmi pořád ještě nevrátili domů, a vytvořila linecké těsto. Opět jsem s úžasem kroutila hlavou nad tím, jak je to snadné, když jsem od svých narozenin šťastnou majitelkou robotu Kitchen Aid. Všechny ingredience dám do mísy, zapnu a během pár minut je těsto hotové. Když si vzpomenu, jak mě v minulých letech bolely při hnětení těsta ruce!

Pak jsem si uvařila čaj a zrovna se chystala svalit na kanape a hodit nohy nahoru, když zazvonily klíče v zámku. I tak jsem se sebou nesmírně spokojená.

Ještě mám tento víkend v plánu: vyprat ručníky a povlečení, naplnit adventní kalendář, zítra k obědu upéct kuře, zabalit pár dárků, upéct to linecké a nazdobit ty perníčky.

A jak trávíte první adventní víkend vy?

Pigmentové skvrny

26 Lis

Už nějakou dobu mě trápí pigmentové skvrny v obličeji. Především jedna na čele, obzvlášť viditelná v létě, jakmile se trochu opálím. Těhotenství ji ještě zvýraznilo. Neúspěšně ji maskuji den co den pomocí korektoru a zlaté tužky Touche Eclat od YSL.

Na konci září jsem si na spontánní popud v lékárně koupila docela drahé sérum Pigmentclar od mé oblíbené značky La Roche-Posay. Moc jsem nevěřila slibům na krabičce, že se výsledky dostaví do tří týdnů. A vyděsil mě příbalový leták, kde se mluví o tom, jak krém vyvažuje množství pigmentu v pokožce… Bála jsem se, aby mi to třeba nevybělilo obličej :-)

Po dvou měsících pravidelné aplikace 1x denně musím uznat, že určité výsledky jsem zaznamenala a jsem s nimi spokojená. Ta skvrna na čele pomalu mizí. Jistě to má něco společného i s tím, že mi od léta vybledlo opálení (ale letos jsem moc opálená nebyla, protože jsem se právě kvůli té pigmentové skvrně důkladně mazala opalovacím krémem). Ale svůj podíl na tom má snad i ten krém. Tak pokud s pigmentovými skvrnami taky bojujete, určitě doporučuju vyzkoušet.

la-roche-posay-pigmenclar-serum-30-ml

 

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 105 other followers